Vedle kenotafu Marie Terezie, fiktivní mohyly Přemysla Oráče a pomníku Tadeáše Haenkeho, které se dochovaly do dnešních dnů, areál obsahoval řadu dalších, již zaniklých kamenosochařských děl sepulkrálního charakteru. Jedná se fiktivní urny rodinných přátel či významných osobností. Jejich existence a částečně i jejich přibližná lokalizace je doložená v popise skalního Pantheonu a okolního přírodního parku z roku 1828, jehož autorem je Franz Ferdinand Effenberger. Autor koncipoval svůj knižně publikovaný popis maloskalského areálu jako procházku zahájenou u zámku Malá Skála. Všímá si terénu, výhledů do okolní krajiny i jednotlivých pomníků, vše nicméně vnímá především očima básníka a obvykle se nepouští do přílišné popisnosti či líčení formálních detailů. Přesto se jedná o velmi cenné svědectví, díky nemuž si lze vytvořit představu o rozlehlosti a výpravnosti celého areálu. Během své pěší cesty Effenberger postupně viděl následující kenotafy a sepulkrálně laděné pomníky: památník s urnou Karla Filipa knížete ze Schwarzenbergu, velitele v bitvě u Lipska, památník z umělého mramoru s urnou Williama Shakespeara a urna Johanna Wolfganga Goetheho. V prostředí vranovských skal byl umístěn i skutečný náhrobek patřící mladé dívce Minně von Hippel. Další reálné náhrobky jsou dodnes umístěny na lesním hřbitově, nacházejícím se přibližně v polovině cesty mezi zámkem a vranovskými skalami. Franz Römisch nechal hřbitov založit v roce 1813 pro rodinné příslušníky a rodinné přátele. V roce 1832 zde byl pochován i on sám. Náhrobky byly komponovány do půlkruhu a kolem nich byly osázeny růže a vlašské topoly, druh stromu často určený právě pro prostředí hřbitovů. Další sepulkrálně laděné pomníky a kenotafy nechal Römisch umístit i poblíž zámecké zahrady, patří mezi ně především mohyla s urnou Salomona Gessnera obklopená topoly a smutečními vrbami a pomník s urnou zesnulé Babetty a Theodory hraběnek Vrtbových, které byly přítelkyněmi rodiny Römischových. Z hlediska širšího kontextu koncipování zámecké zahrady a maloskalského parku je zajímavý obelisk, který stával v kuchyňské zahradě zámku Malá Skála, věnovaný významným teoretikům zemědělství a zahradního umění. Obelisk nese např. jméno Jakoba Gujera (nápis Kleinjogg), švýcarského reformátora zemědělství (1718-1875), Philippa Emanuela von Fellenberg (nápis Fellenberg), švýcarského agronoma (1771-1844), Albrechta Thaera (nápis Thaer), německého agronoma či Christiana Caye Lorenze Hirschfelda (nápis Hirschfeld 1819), předního německého teoretika zahradního umění (1742-1792). Autorem návrhů pro některé kenotafy snad mohl být Franz Pettrich (1770-1844), který po studiu sochařství v Litoměřicích, Praze a Drážďanech zastával post dvorního sochaře na saském dvoře a profesora sochařství na drážďanské Akademii. Vzhledem ke geografické blízkosti se s Pettrichovými díly setkáváme také na severu Čech. Pro Krásnou Lípu vytvořil ve druhém desetiletí 19. století řadu náhrobků na tamním hřbitově, mj. náhrobek Veroniky Römischové, pravděpodobně příbuzné Franze Zachariase. Náhrobky dalších členů rodiny Römischových vytvořil pro hřbitov v Mikulášovicích, stejně jako náhrobek samotného Franze Zachariase Römische na jím založeném lesním hřbitově u Malé Skály.