Zámek Paskov vznikl raně barokní přestavbou starší tvrze. V roce 1779 jej zakoupil Josef Antonín hrabě Mitrovský z Nemyšle (1733-1808), podmaršálek, který se velmi proslavil při tažení proti Turkům. Ve vojenské kariéře pokračoval i později a mj. se stal kapitánem tělesné gardy a dvorní stráže císaře Františka II. Paskov se tak stal díky novému majiteli společenským centrem, které navštívil arcivévoda Karel Habsburský (1771-1847) či generál Ernst Gideon Laudon (1717-1790). Vedle vojenství byl hrabě známý svou zálibou v umění a filozofii, vlastnil rozsáhlou knihovnu obsahující mj. spisy Voltaira či J. J. Rousseaua. V okolí zámku zkultivoval již existující barokní zahradu a doplnil ji o množství zajímavých prvků. Ty jsou do dnešních dnů známy díky císařskému povinnému otisku stabilního katastru z roku 1833 a především díky mapě paskovského panství, kterou nechal hrabě pořídit roku 1804. Vedle hospodářských budov zámecká zahrada obsahovala například březový hájek s ptáčnicí, lesík, umělý pahorek parnas, templ lásky, ostrůvek na rybníku či místo ke klidnému přemýšlení (Mittel zum ruhigen Nachdenken). Na mapě je rovněž v jižní části zahrady zakreslen pamětní sloup zřízený roku 1791, obklopený vzrostlými stromy. Podoba sloupu je zřejmá díky její kresbě, o kterou je doplněna zmíněná mapa – jedná se o kanelovaný patrně mramorový sloup s plochou hlavicí, osazený na trojitě odstupňovaném podstavci, se zlacenou patkou a hlavicí. Zlatem je zvýrazněná i dvojice medailonků umístěná v horní polovině dříku – na prvním z nich jsou iniciály A. C. s hraběcí korunkou, na druhém francouzsky psaný dedikační nápis, z něhož vyplývá, že sloup vznikl jako vzpomínka na dvě milované osoby – snad na rodiče hraběte. Sám hrabě Josef Antonín měl k paskovskému zámku velmi blízký vztah, o čemž svědčí i skutečnost, že si zámek Paskov zvolil za své trvalé sídlo a chtěl být pochován na zdejším hřbitově, jak se i v roce 1808 stalo. Další komemorativním prvkem zahrady byla dvojice klasicistních rodinných pomníků hrabat Mitrovských umístěná před východní stranou zámku, doplněná o pyramidální topoly. Tyto pomníky nechali pozdější majitelé zámku odstranit, a tak bohužel nemáme představu o jejich podobě. Ačkoli o trojici, dnes již neexistujících děl, existují jen skoupé informace, lze z nich vyvodit, že měly charakter komemorativní, či spíše sepulkrální a lze je tak s trochou obezřetnosti označit za rodové kenotafy.