Albert Josef Hodic (1706-1778) se narodil ve Slezských Rudolticích a díky svým stavebním a kulturním aktivitám se stal nejvýznamnějším majitelem tohoto zámku. Rudoltické panství zdědil v roce 1741 a následně inicioval pozdně barokní přestavbu zámku a založení rozsáhlého parku, který je dnes znám jen prostřednictvím popisů některých návštěvníků. Stejně jako park (obětní náhrobek Arminia, symbolický náhrobek v Arkadské krajině, replika raně křesťanských katakomb) obsahovaly i zámecké interiéry méně obvyklou sepulkrální výzdobu. Tzv. Regenzimmer neboli Dešťový pokoj byl vyzdoben bohatou štukovou a kašírovanou dekorací v podobě portrétních medailonů a kenotafů. Název pokoje nicméně neodkazoval na jeho sochařskou výzdobu, nýbrž na zabudované vodní hříčky. Do dnešních dnů se vzhledem k utilitárnímu využití zámeckých interiérů v minulém století dochovaly jen fragmenty této výzdoby založené na kašírovaném větvoví stromů, reliéfních kenotafech, portrétních medailonech přední šlechty, alegorických postav a putti. Z dochované černobílé fotografie známe podobu dvojice kenotafů zhotovených ve vyšším reliéfu lemujících vchod do pokoje. Napravo od vstupu je na vysokém podstavci osazen pylon, či převýšená pyramida, bez špičky, u jehož paty sedí patrně ženská postava s helmicí na hlavě, snad Pallas Athéna. O sokl je iluzivně opřena nápisová deska s patrnými zbytky textu odkazujícího nepochybně na muže, jehož profilový portrét je zobrazen na medailonu vedle pylonu. Autorem textu byl velmi pravděpodobně sám hrabě Hodic, který sepsal i řadu dalších nápisů pro zámek a park. Kenotaf nalevo od vstupu má podobu klasicistní vázy, na jejímž víku sedí putti. Váza je umístěna na vysokém podstavci, u jehož paty je nápisová páska. Stojící ženská postava vedle vázy přidržuje medailon s profilovým portrétem oslavovaného muže. Zatímco první symbolický náhrobek je spojen s vojenskou tematikou, druhý náhrobek odkazuje vzhledem k přítomnosti velké včely – symbolu pracovitosti, píle – snad k hospodářským úspěchům zobrazeného muže. Vstupu do pokoje dominoval velký portrétní medailon Marie Terezie, dále portrét jejího syna Josefa II., pruského krále a Hodicova přítele Friedricha II. Velikého. Mezi portrétovanými nechyběl ani sám hrabě, jenž byl zachycen s deskou zobrazující Slezské Rudoltice. Štukovou výzdobu provedl sochař a štukatér Jan Schubert (1743-1792), manžel bývalé služebné hraběte Hodice, s jehož tvorbou se s výjimkou rudoltického zámku potkáváme prakticky výhradně v liturgických prostorech. Pro hraběte dále vytvořil výpravnou a neméně originální výzdobu knihovního sálu a dále sochu sv. Máří Magdalény a sochu ležícího hraběte Hodice, které byly situované v zámeckém parku.