Watzalův pomník měl podobu deset metrů vysokého zděného pilíře osazeného plastikou umírajícího řvoucího lva proklátého zlatým kopím. Pilíř provedený z ostře pálených lícových cihel byl na bočních stranách doplněn vždy čtyřmi keramickými reliéfy zachycujícími loučení s rodinou, odchod na frontu, válečné zranění, válečné hrůzy, hrob padlého hrdiny, matku truchlící nad ztrátou syna, práci žen v zázemí a válečnou nouzi. Navzdory své nesporné umělecké kvalitě vyvolával Watzalův pomník, již od počátku značné kontroverze. Na sklonku roku 1928 byl Watzalův návrh napaden a označen za plagiát díla mnichovského sochaře Fritze Behma. Byl srovnáván s jeho sochou Řvoucího lva vystavenou v roce 1927 v mnichovském Glaspalastu a s drážďanským pomníkem saských ženistů (Pionierdenkmal), případně s jeho staršími publikovanými skicami zvířat. Watzal se proti útokům hájil nejen v korespondenci s Fritzem Behmem, ale i na veřejných přednáškách. Pomník zcela zásadně odmítla také česká veřejnost, která plastiku umírajícího lva mylně interpretovala jako alegorii porážky českého národa, podle tisku byl „pod rouškou uctění památky padlých německých vojínů (...) postaven monumentální protistátní pomník. (...) zvláště když slova na pomníku vytesaná [jde o nápis „Für Euch“ pozn. autora] a kopím probodnutý lev nepřímo hlásají, že v odplatu ,za Vás‘, kteří jste padli ve světové válce a za nepředpokládaný výsledek světové války, musí být lev poražen. Koho ten kopím probodnutý lev představuje není zapotřebí ani uváděti.“ I přes tyto výhrady pomník setrval na svém místě až do roku 1945, kdy byl jako symbol německé okupace zlikvidován.