Pozdně barokní francouzská zahrada, dodnes ve hmotě zachovaná, byla nejspíše omezena opevněním předchozího renesančního sídla, které tak ovlivnilo její řešení. Nevelká zahrada navázala na osu zámku a před jeho průčelím rozvinula parter s dochovanými plastikami gladiátorů uprostřed. Parter je uzavřen stříhanýmiá špalíry, lemovanými loubím, jež končí vyhlídkovou terasou. Osa dojmově pokračovala alejí daleko do krajiny, na jejímž území však byl od 20. let 19. století budován přírodně krajinářský park, který později do výhledu osy horní zahrady umístil působivou scenérii s umělým rybníkem. Západní část areálu vznikla zřejmě postupně v letech 1840-1880. jehličnaté dřeviny: Pinus nigra, Taxus baccata, Tsuga canadensis; listnaté: Betula verrucossa, Catalpa bignonioides, Castenea sativa, Fagus sylvatica, Salix alba, Morus alba, Sorbus aucuparia Park je oplocen, cestičky pískové rozloha: 12 ha