Kostel je spojen s klášterní budovou při západním průčelí a v kněžišti, které vystupuje svým polygonálním závěrem z příčného klášterního křídla do zadního dvora kláštera. Z průčelí kostelního trojlodí jsou volné jen západní a severní strana; jižní postranní fasáda ústí do předního klášterního dvora. Západní portál je široký 2,6 m, 4,5 m vysoký až k vrcholu obloukového pole. Široce rozevřené, 2 m hluboké ostění vyčnívá z líce pilířky 1,2 m širokými, na kterých je z každé strany příporný sloupek. Ostění ustupuje ve čtyřech pravoúhlých stupních, z nichž tři po každé straně mají sloupek s talířovou patkou (jejichž spodní deska je nyní pod zemí). Dříky sloupků mají uprostřed románské talířové prstence a jsou ukončeny různě utvářenými hlavicemi. Nároží mezi sloupky jsou otupena úhlopříčnými hruškovci, vroubenými po obou stranách výžlabky; také z těchto nároží se ve výši hlavic vinou lupenové úponky. Nad hlavicemi je proveden římsový pás, který končí v obou rozích portálového otvoru vydutými konsolkami, na kterých spočívá prázdné tympanonové pole. Nad sloupky se táhnou lomené oblouky, pokryté listy různého stromoví. Na rozích ústupků jsou v obloucích tytéž profily jako pod hlavicemi. Původní tympanonové pole portálu se nedochovalo a bylo zřejmě zničeno, protože současné je zhotoveno z odlišného kamene a je bez tehdy obvyklé sochařské výzdoby. Po obou stranách portálu kostela stojí čtyři barokní sochy na podstavcích, pravděpodobně dílo sochaře Antonína Dorazila. Jsou to benediktinští světci sv. Benedikta, sv. Scholastika, sv. Prokop a benediktinský poustevník, blahoslavený Vintíř (Guntherus). Sochy byly původně na horní římse západního průčelí klášterní budovy (prelatury) a po roce 1880 sneseny. Vedle kostela je umístěn kamenný kříž, pocházející z roku 1790 od autora Josefa Herdena z Martínkovic. Kříž, který nahradil původní dřevěný, stál dříve na náměstí před domem čp.18 (až později přenesen před radnici) na paměť jezuitské misie v roce 1766. Byl sem přemístěn roku 1958.