Jak budovy chlévů, tak sýpek jsou podélně seskupeny podél hlavní osy areálu s tím, že jsou severněji uložené sýpky odsazeny za průčelní linii určenou chlévy, a tedy celé uskupení otevírají do pomyslné nálevky otevřené k severu. Hmotově jsou chlévy i sýpky řešeny analogicky – středem kompozice je převýšená pavilonová stavba (v případě stodoly sýpka/špýchar), na sever a na jih doprovázená nižšími křídly. Půdorysné rozvržení hospodářských stavení je v původní zástavbové konstelaci zřetelné na Originální mapě stabilního katastru (1842). Východní budova chlévů prošla v nedávné době rekonstrukcí. Architektonické řešení ústřední budovy je sice stále analogické k řešení budovy západní, přesto zde došlo k setření původních detailů a jejich vypuštění v rámci nového přefasádování. Současná barevnost a její rozvržení nereflektuje původní vzhled budovy tak, jak ji fragmentárně reprezentuje západní budova. Obecně vzato je západní skupina doprovodných a hospodářských budov ve výrazně horším, fragmentárním, stavu, nicméně je dodnes větším nositelem původního architektonického a estetického řešení – a to oproti východní skupině, která je sice zachována celistvěji, ale absorbovala mnohem více mladších, nutno dodat devalvujících, zásahů.