Podoba území vznikla vrstvením sídelního, hospodářského a průmyslového vývoje, od středověkého osídlení přes industriální rozmach 19. a 20. století až po zánik města v důsledku hlubinné těžby. Přestože většina zástavby byla asanována, dochovala se zde celá škála hodnot, které ve své vzájemné provázanosti vytvářejí autentický a jedinečný kulturní obraz. Významné jsou především relikty původní urbanistické struktury – fragmenty uliční sítě, parcelace, veřejných prostranství a prostorového uspořádání sídla. Doplňují je dochované kulturní památky (kostel sv. Petra z Alkantary, areály dolů Barbora a Gabriela, památníky a hroby obětí důlních katastrof) i hodnotné objekty a drobné stavební prvky, které nesou stopu historického vývoje. Zásadní úlohu má v obraze krajiny industriální dědictví: areály bývalých dolů a jejich technologické celky, těžní věže, strojovny, elektrárny, dopravní infrastruktura (železniční vlečky, náspy, lanové dráhy) a terénní úpravy s odvaly a poklesovými kotlinami. Tyto struktury vytvářejí výrazný antropogenní reliéf, který nemá v České republice obdobu a dokládá rozsah zásahů člověka do krajiny. Území má také mimořádný archeologický potenciál. Kromě pravěkého, středověkého a novověkého osídlení zahrnuje i vrstvy industriální archeologie a archeologie modernity, včetně pozůstatků pracovních a zajateckých táborů. Tyto vrstvy představují jedinečný zdroj poznání evropsky významného kulturního fenoménu – industriální krajiny. K výrazným hodnotám patří kulturní zeleň (parky, hřbitovní areály, aleje, solitéry, zahradní výsadby) a vodní prvky, přírodní i antropogenní (Karvinský potok, náhony, zatopené poklesové kotliny), které podtrhují identitu a čitelnost historické krajiny. Zcela zásadní dimenzi představuje paměť místa. Území nese stopy tragických důlních neštěstí, válečných zajateckých a pracovních táborů, nucených přesídlování obyvatel i postupné asanace města (památníky, pietní lokality, hroby obětí i „prázdná místa“ zaniklého sídla).