Jedná se o komplex původně středověkých dolů, o čemž svědčí způsob otevření ložiska úklonnou šachtou Barborka a povrchovou dobývkou a dále ručně sekaný komín nad úklonnou šachtou Barborka. Komplex dolů lze snad ztotožnit s historickým revírem Horní Neufang. V 19. století se zde těžil pyrit na výrobu kyseliny sírové (Moric Richter). Důlní míry byly propůjčeny pod označením Johann Sarkander. Důl byl v této době nově otevřen štolou označovanou Johann Sarkander (podle F. Bartase z r. 1950 Barbora) v nadmořské výšce 850 m a Náleznou jámou. Níže, 810 m.n.m., byla vyražena další štola s označením Barbora (podle Bartase Sarkander). V 50. letech 20. století byl důl Sarkander přeražen průzkumnými štolami. Doly jsou dnes nepřístupné, zaplavené vodou. Většina povrchových projevů hornické činnosti byla v r. 1994 necitlivě zlikvidována Rudnými doly Jeseník, a to rozvezením haldového materiálu a jeho nahrnutím na ústí štol. Jáma Barborka byla likvidována zásypen, který sesedá. Předmětem památkové ochrany jsou dochované povrchové projevy hornické činnosti (úklonná jáma Barborka, ručně sekaný komín) a podzemní komplex dolů (systém komor, chodeb, svážná) Podzemní prostory na dole Barbora jsou raženy v gossanu, na níže položeném dole Sarkander v pevné skále. Vzájemně jsou jednotlivé štoly propojeny kolmými komíny, které byly odstrojeny. Z povahy ložiska vyplynula metoda dobývání. Celý důlní komplex Sarkander–Barbora je tvořen systémem komor nad úrovní hlavní chodby (nadlomy) a komor, které byly raženy pod úroveň hlavní chodby (hloubení), se spojovacími, několika úrovňovými chodbami a svážnou. Hodnotné jsou i ochranné pilíře, které zde zůstaly po vydobytí komor. V podzemí se dochovala dřevěná korýtka na odvádění vody, poval s ručním rumpálem. Lokalita je hodnotná pro možnost srovnání středověkého způsobu dobývání s těžbou v 19. století. Povrchový areál důlního komplexu Sarkander–Barbora zaujímá plochu 61469,79 m2, lokalita je porostlá smíšeným lesem.