Ve východní části obce situovaná skupina staveb (č.p. 37, 38, 39), vznikla na počátku 19. století, v souvislosti s rozparcelováním bývalého jesuiského dvora, rozdělením hospodářského objektu. V konstrukcích domů se pravděpodobně zachovaly pozůstatky z bývalého feudálního sídla. Zaklenuté přízemí a charakter střešní konstrukce objektu situovaného v západní části skupiny nevylučuje vznik v průběhu 17. století. Východně položená část prošla radikální stavební obnovou, která v exteriéru zahladila téměř všechny stopy památkových hodnot (interiér byl nepřístupný). Drobný zděný hospodářský objekts klenbičkami do traverz, umístěný proti jižnímu průčelí zmiňované skupiny, vznikl pravděpodobně kolem poloviny 19. století; císařský otisk stabilního katastru z roku 1828 zachycuje zhruba na jeho místě objekt se spalnou konstrukcí a odlišnou proporcí půdorysu. Bývalá sýpka - západněji položená, s podélnou osou situovanou severojižním směrem, byla zhruba před sto lety přestavěnana sokolovnu.