Vesnice při říčce Křinice vznikla na území lesních revírů protkaných systémem kanálů a nádrží na plavení dřeva. První zprávy o existenci údolní vsi jsou až z počátku 18. století. Zástavba byla rozvolněná, orientovaná podél břehu potoka. V 19. století zde již bylo několik desítek domů. Roubené stavby byly doplňovány hospodářskými staveními, které se v některých případech navázaly na obytné domy. Dlouhý důl patří mezi autentická a hodnotná sídla vesnického charakteru, v roce 2005 byla vyhlášená vesnická památková zóna zahrnující dlouhý pás území v bezprostřední blízkosti vodních toků. Zástavba se udržela rozvolněná, nepravidelná. Obdélné, částečně zděné, částečně roubené domy se sedlovými střechami jsou většinou orientovány ve směru komunikací a vodních toků. Minimum především novějších staveb je celozděných. Z vnějších znaků vesnické zástavby je typická barevná střídmost zděných částí fasád. Nejčastěji v odstínech lomené bílé, šedé či okrové. Roubené části domů s podstávkami jsou hnědé, či zelenkavé. Některé stavby jsou pobité eternitovými taškami. U některých staveb nechybí břidlicové obklady štítů. Tradiční střešní krytina je pro celé území převážně jednotná. Většinou jsou střechy kryté vláknocementovými šablonami nahrazujícími břidličnou krytinu. V minulosti bylo běžné užití dřevěné šindele, řada staveb je v současnosti kryta plechovou krytinou. Střešní krajina Dlouhého dolu patří k velmi dobře zachovaným památkově hodnotným prvkům, které jsou jen minimálně narušeny parazitními prvky, jako jsou střešní okna, nevhodné vikýře apod. Výjimkou jsou pak podlouhlé vikýře související s provozem půd. Vedle těchto pohledových kvalit patří k nesporným památkovým hodnotám dochované historické konstrukce od počátku 18. po 1. polovinu 20. století. Mezi ty patří především detaily dřevěných částí staveb a jiné.