Lokalita leží na k. ú. Chlum nad Jihlavou, ale náleží ke vsi Bransouze, která leží na protějším břehu Jihlavy. Dochované utváření opevněného sídla na odlesněné klesající ostrožně nad levým břehem Jihlavy ho dovoluje interpretovat jako jednodílný hrádek s obytnou plošinou tvaru přibližně pravoúhlé kruhové výseče s odvěsnou o délce asi 25 m. Ze tří stran obíhá kolem jádra příkop 12-17 m široký, který na obou západních koncích vybíhá do svahu. Na šíjové straně je až 4,5 m hluboký. Kamenitý val, jenž se napojuje na přístupovou šíji, vymezuje zmíněný příkop a na západě, kde k řece spadá skalnatý sráz chybí. Povrch hrádku není rovný, ale o zástavbě nic bližšího nevypovídá. Pouze pahorek se zbytky amorfního zdiva v centrální poloze dokládá objekt větších rozměrů a použití zděných konstrukcí. O nevýznamnosti a možná relativně krátké době trvání hrádku může svědčit, že se v písemných pramenech vůbec neobjevil. Chráněná plocha lokality je 4634 m2. Ves Bransouze byla v r. 1234 součástí obdarování nově založeného tišnovského kláštera. Velmi brzo se však vrátila do zeměpanského vlastnictví a jako léno ji drželi šlechtické rody z okolí. Po polovině 14. stol. to byli především vladykové z Heraltic. Když díl obdržel Petr Hecht z Rosic, pustil r. 1373 Jan z Heraltic většinu zbytku Ješkovi z Kraví Hory, ovšem ten ho o tři roky prodal Pešíkovi z Budíškovic a Rudolce. Pokud hrádek již dříve nevystavěli majetkově oddělení příslušníci rodu z Heraltic, právě Pešíkova část mohla být vhodnou základnou pro stavbu sídla. Na ní totiž od počátku 15. stol. seděl rod, který se po nich psal. Dětřich a Zikmund z Bransud pečetili stížný list do Kostnice, po husitských válkách se připomínají Michal Sele a Zikmund a posledním byl Jan Sele, který se uvádí ještě r. 1464. Jeho nepřímí dědici už opět na Bransouzích nesídlili a snad za uherských tažení hrádek zanikl.