Solitérní jednolodí, se vtaženou věží v ose vstupního průčelí kostela, má loď zakončenu polygonálním, stejně širokým presbytářem, uvnitř ukončeným rozměrnou konchou. Do boků je stavba rozšířena dvojicí obdélných přístavků obsahujících kruchty. Hlavní průčelí se zapuštěnou věží je členěno lizénovými rámy do tří polí. Ve středním širším je osazen barokní vstupní portál s kamenným ostěním (zřejmě přeneseným ze starší stavby) a klasicistním oknem s kamenným trámkem oddělujícím zazděnou dolní část od horní uzavřené půlkruhem. Průčelí je zakončeno jednoduchou římsou, z níž vyrůstá v celé šířce průčelí nízký štít. Výše vybíhající část má shodná okna, ukončující kladí bylo narušeno hodinovými ciferníky. Střecha věže je jehlancová s výraznými námětky. Její konstrukce byla obnovena v roce 1998. Boční fasády jsou členěny lizénovými rámy do tří polí. Tyto rámy člení shodně i vnější průčelí bočních přístavků. Na rozdíl od lodi je zde, místo trojice klasicistních oken, okno situováno pouze v ose. V této ose pravého bočního přístavku se nachází barokní kamenné ostění bočního vstupu, které bylo na konci 20. století účelově zabedněno a zaslepeno. Klasicistní okenní ani dveřní výplně se nedochovaly. Ve stejné době bylo odstraněno i destruované předsazené závětří, které chránilo hlavní vstup před nepříznivými povětrnostními vlivy. Prostory po bocích lodi jsou otevřeny stlačenou arkádou, shodnou s vítězným obloukem. Do bočních arkád byly vloženy, zřejmě dodatečně pasy, vynášející boční kruchty s točitými vřetenovými schodišti v západní části obou přístavků. V západní části byla r. 1836 vestavěna do interiéru dřevěná kruchta s litinovou konstrukcí, která byla dílem kalecké slévárny. Jednalo se zřejmě o zcela zásadní a poměrně monumentální klasicistní přestavbu staršího sakrálního objektu, s využitím starších portálů.