Západní z dvojice hlavních budov má pravidelnou třípatrovou kompozici, s typickou vysokou podnoží z režných pískovcových kvádrů na výšku přízemí. Podélné patnáctiosé parkové průčelí je akcentováno výrazným středním rizalitem členěným pilastry a završeným trojúhelným štítem ve vysoké valbové střeše. Nejvyšší patro budovy je lehce výškově potlačeno a pohledově zakomponováno jako součást podkroví. K tomuto dojmu přispívá i použití dřevěných okenic. V 1. patře obě nároží obohacuje motiv polygonálního arkýře. V přízemí se rizalit rozšiřuje na šířku sedmi os, jimž odpovídá v 1. patře bohatší úprava na způsob piana nobile, s velkými půlkruhovými okny ve dvou krajních osách a trojúhelnými frontony nad trojicí středních oken. Vstupní partii s předsazeným zahradním schodištěm rámují dva mohutné antikizující kanelované sloupy, podpírající široký vlys, jenž na bocích přechází v parapet balkonů. Vlastní vstup s dřevěnými prosklenými dveřmi je stupňovitým odsazením zapuštěn do hloubky a opatřen vlastním kamenným ostěním. Originálním detailem je volutové zakončení soklové římsy u paty vstupu. Průčelí obohacují ještě podstavce s kamennými vázami, které jsou zapuštěné v konchách mezi okny (původně zde měla být figurální sochařská výzdoba) a kované dekorativní konzoly pro zavěšené lucerny, v podobě ornamentálních mřížek. Zadní průčelí je opět symetrické, celkem sedmnáctiosé, s krátkými postranními křídly a širším středním rizalitem, završeným trojúhelným štítem. Hlavní vstup má podobu úsporné stylizované edikuly s trojúhelným frontonem s volutovými patkami. Přízemí tvoří opět hmotná podnož z pískovcových kvádrů, kdežto nejvyšší patro je vylehčeno mezi bočními křídly sledem rozměrných půlkruhových oken, parafrázujících motiv arkády. Funkčně samostatnou částí, navazující v podélné ose na hlavní budovu, jsou dřevěné lehárny s jednotraktovou nečleněnou dispozicí, která se v původní podobě navenek projevovala jako jedenáctiosá třípatrová, k jihu otevřená arkáda. V nejvyšším patře je završená terasou se dvěma nárožními pavilony ukončenými vysokými valbovými střechami. Tato vzdušná, konstrukčně i výrazově jednotná stavba byla degradována v 2.pol. 20.století zděnou, prostorově předsazenou úpravou přízemí. Stavba podle návrhu Ing. Vladislava Rybky z r. 1915 je konstrukčně řešená jako kombinace dřevěného skeletu s ocelovými nosníky. Zahradní průčelí je členěno pravidelným rastrem střídavě širších, půlkruhově zakončených polí a užších obdélných polí s dřevěnou dekorativní mřížovinou v nadpraží. Mezi subtilními sloupky zdobenými historizujícím okosením jsou vložena pole geometricky členěného laťového zábradlí. Prostor nad ním byl v jednotlivých polích opatřen mechanickými stahovacími roletami, umožňujícími korigovat intenzitu slunečního svitu pro pacienty na mobilních lehátkách. Zadní stěnu člení pravidelný rastr skeletu s ondřejskými kříži a bedněnými výplněmi, do nichž jsou vložena sdružená okna. Na vnější fasádě je tako konstrukce přiznaná, členěná navíc po patrech krátce vysazenými stříškami na dřevěných konzolách.