Fort Šibeniční vrch je osově absolutně symetrický pevnostní objekt vystavěný na pětiúhelníkovém půdorysu nepravidelného tvaru lunety, sestávající z tupých úhlů. Z jeho hlavních fortifikačních prvků lze dovodit čtyři linie obrany. První linii tvoří koliště původně se zemním valem a krytou cestou, chránícím jádro fortu ze všech stran, s plně vybudovaným podzemním systémem zděných minových chodeb pod kolištěm a s podzemní zděnou hlavní střeleckou galerií v kontreskarpě po obvodu fortu. Druhou linii obrany tvoří kasematní hradba s třemi příkopovými kaponiérami (pravá boční kaponiéra dnes neexistuje), vedená paralelně s kontreskarpou a oddělená od kontreskarpy vnějším obvodovým suchým příkopem. Třetí linii obrany tvoří plně kasematovaný podkovovitý hlavní hradební val, oddělený od kasematní hradby vnitřním suchým příkopem. Následuje shromaždiště s nájezdovými rampami (dnes neexistujícími) a postranními schodišti na hlavní hradební val, které je situováno mezi hlavním hradebním valem a budovou reduitu. Čtvrtou poslední linii obrany fortu tvoří samostatně stojící podkovovitý kasárenský objekt, reduit, přístupný původně z koruny šíjové kontreskarpy prostřednictvím dřevěného mostu (dnes neexistujícího). Šíjová část kontreskarpy v původním tvaru s kolištěm je dochována pouze na levém boku fortu. Fort Šibeniční vrch je jedním ze dvou samostatných, polygonálních, reduitových fortů s jednotným půdorysným schématem, které byly předsunuty před tehdejší olomouckou bastionovou pevnost a které byly postaveny současně na posílení obranyschopnosti tehdejší bastionové Císařsko královské hlavní hraniční pevnosti Olomouc v letech 1839 až 1846. Dle dobových zmínek tvořily oba forty významné předmostí na západní straně olomoucké bastionové pevnosti. První z nich Fort Tabulový vrch, stojící na návrší nazývaném Tabulový vrch, je nemovitou kulturní památkou zapsanou v Ústředním seznamu kulturních památek České republiky pod číslem rejstříku 23652/8-1728. Druhý z nich Fort Šibeniční vrch stojí na návrší nazývaném Šibeniční vrch, které mírně klesá ve směru od západu k jihu. V terénu je fort umístěn tak, že vzájemné převýšení jednotlivých obranných prvků fortu nad korunou koliště je velmi mírné. Před započetím výstavby fortu byly v roce 1838 prováděny sondážní práce v terénu. Hlavní výstavba jednotlivých fortifikačních součástí fortu byla realizována v letech 1839 až 1846. Po roce 1847, kdy došlo ke zřícení části eskarpy hlavního hradebního valu a ke zřícení části kontreskarpy, se protáhly opravy těchto částí fortu až do začátku 50. let 19. století. V této době byl plně kasematován hlavní hradební val, byly přestavěny nájezdové rampy na hlavní hradební val na čtvrtkruhové s vyústěním nad poternu a byly přestavěny části hlavní střelecké galerie v kontreskarpě (chodba v levé a pravé líci a v pravém boku byla změněna z průběžné chodby na samostatné menší místnosti). V sedmi minových chodbách byly vybudoványstudny z důvodu odvodnění koliště. Ze studní byla voda odváděna systémem kanálů přes šíji fortu. V době realizace zásadní modernizace olomoucké bastionové pevnosti a její přeměně na fortovou pevnost, která probíhala od roku 1850, již nebyly forty Šibeniční vrch a Tabulový vrch zahrnuty do tohoto projektu, poněvadž se nacházely v malé vzdálenosti od noyau olomoucké pevnosti. Po oficiálním zrušení olomoucké pevnosti v roce 1888 zůstal Fort Šibeniční vrch nadále v majetku armády a v roce 1892 byl upraven na kasárna těžkého dělostřelectva. V rámci těchto úprav byly odstraněny nájezdové rampy na hlavní hradební val ze shromaždiště. Hlavní hradební val byl na bocích nadezděn a opatřen nepravidelnou sedlovou střechou. V rámci těchto úprav byl také upraven odvodňovací kanalizační systém, byla odstraněna část šíjové kontreskarpy s přístupovým mostem do 2.NP reduitu. Na jejím místě byla vystavěna symetricky k budově reduitu budova záložních kasáren. Od roku 1919 byly ve fortifikačních objektech fortu umístěny armádní letecké tovární provozy. Pro potřeby leteckých dílen byla v letech 1927-1928 zvýšena budova reduituo jedno podlaží a v prostoru hlavního vstupu do reduitu byl vybudován hranolový přístavek výtahu až do třetího podlaží. V roce 1943 byly německou okupační správou projektován systém využití podzemních minových chodeb fortu na letecké kryty. Tento projekt byl realizován v letech 1944-1945 a zahrnoval propojení podzemních minových chodeb „E“ a „L“ s betonovými kryty a výstupy na koliště v čele fortu, a dále napojení betonové chodby na podzemní minovou chodbu „O“ s výstupem do prostoru koliště na pravé straně fortu. Z této doby také pocházejí dochované pozůstatky čerpacích zařízení ve studnách podzemních minových chodeb. Letecké dílny zde existovaly pod různými názvy až do roku 1948 (Letov, národní správa, Neředín, Na Šibeníku). Po zrušení leteckých provozů byla v objektech fortu od roku 1949 umístěna vojenská výroba Automobilového opravárenského závodu, která zde fungovala až do 90. let 20. století, tedy do privatizace celého areálu bývalého Fortu Šibeniční vrch.