1000026077 - Ústav pro další vzdělávání středních zdravotnických pracovníků
katalogové číslo
1000026077
název
Ústav pro další vzdělávání středních zdravotnických pracovníků
kraj
Jihomoravský kraj
okres
Brno-město
obec
Brno
část obce
Staré Brno
katastrální uzemí
Staré Brno
adresa
965
stupeň památkové hodnoty
hodnotný
význam památkové hodnoty
národní
typ
stavby občanské; stavby pro přechodné bydlení; stavby pro výchovu, vzdělávání a vědeckou činnost
druh památky
stavba-budova
kategorie
objekt
existující
ano
zpřístupnění objektu
ano
významné prvky
citlivé začlenění do krajiny, použití otevřeného železobetonového skeletu, pilíře vynášející budovu nad příkrý svah
počet nadzemních podlaží
5
sloh
brutalismus
specializace
moderní architektura
variantní názvy
Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů

anotace

Významná ukázka architektury brutalismu inspirovaná myšlenkami Le Corbusiera.

dějiny

V roce 1960 bylo založeno Středisko pro další vzdělávání středních zdravotnických pracovníků v Brně (později přejmenované na Ústav pro další vzdělávání středních zdravotnických pracovníků), sídlící v budově střední zdravotnické školy na Merhautově ulici. Jeho rychlý rozvoj, rozšiřování působnosti a především nutnost zajištění ubytovacích prostor pro účastníky dalšího vzdělávání si vyžádaly výstavbu nové budovy. S ní se započalo v roce 1966 dle projektu Vladimíra Selzera a Miloše Holečka z roku 1965 a 4. října 1968 byla slavnostně otevřena. Následovala přístavba patrového objektu učeben v přední části hlavní budovy (kolmo k ní) a rovněž patrového objektu pro stravování, situovaného kolmo k severovýchodní části hlavní budovy. Na závěr byly provedeny sadové a terénní úpravy dle návrhu Otto Eislera. V roce 1984 byla přistavěna administrativní budova, jež prodlužuje hmotu objektu učeben směrem na východ, tedy kolmo k hlavní budově. V letech 1986 – 1989 areál ve východní části (rovnoběžně s hlavní budovou) doplnily ještě tři budovy Stomatologického centra. V roce 2003 došlo k přejmenování Ústavu na Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů.

popis památkové hodnoty

Areál urbanisticky a architektonicky vkusně začleněný do svažitého terénu původně především vilové čtvrti. Ojedinělý příklad brutalistní architektury v jihomoravském regionu. Důmyslný konstrukční systém využívající železobetonových pilířů a sloupů odhmotňujících a vynášejících hlavní budovu, odkazující na myšlenky Le Corbusiera.

stav zachování památkové hodnoty

Absence výraznějších stavebních zásahů. Došlo již však k některým nevhodným úpravám – např. výměna původních okenních a dveřních výplní za plastové, částečné zateplení budovy při zachování základního architektonického řešení, nátěr betonových konstrukcí, zasklení spojovací chodby. Zachovány zůstaly některé stavební detaily – např. všechna schodiště, včetně zábradlí, nástupní prostor do hlavní budovy a vestibul s recepcí, dřevěné obložení s vestavěnými vitrínami na chodbách, společenské prostory dekorované tapiseriemi nebo dřevěnými plastikami, barevná mozaika v jídelně.

popis

Hlavní část areálu Ústavu pro další vzdělávání středních zdravotnických pracovníků byla vystavěna v letech 1966 – 1968 podle projektu Vladimíra Selzera a Miloše Holečka z brněnské pobočky Studijního, typizačního a vývojového ústavu pro výstavbu zdravotnických zařízení v Praze. Volbě staveniště předcházely podrobné územní studie zástavby jižního svahu Jiráskovy (dnes Masarykovy) čtvrti a konzultace s Útvarem hlavního architekta města Brna. Samotná stavba proběhla pod stavebním dohledem Maxe Matzkeho a Jana Otavy, kteří zde uplatnili znalosti z realizace hotelů Continental a International. Investorem byl stát – Ministerstvo zdravotnictví. Celý areál ubytovacího a školského zařízení je citlivě zasazený do jižního svahu Žlutého kopce svažujícího se směrem k areálu brněnského výstaviště. Dominantní čtyřpatrová ubytovací budova je vetknuta do terénu napříč vrstevnicím a orientována ve směru východ – západ. Její architektonické řešení je inspirováno myšlenkami Le Corbusiera (zejména Unité d'habitation Marseille) – použití otevřeného železobetonového skeletu umožňujícího volné členění vnitřních dispozic, pilíře ve tvaru písmene „V“, vynášející budovu nad příkrý svah a vytvářející tak volný parter a obytná střecha s bazénem, sprchami a skladem lehátek, sloužící k relaxaci. Hlavní budova je dlouhá téměř 90 m a její přední část je nesena dvěma mohutnými podporami, které nesou železobetonový rošt, na němž celá hmota spočívá. Šest metrů dlouhá konzola, tvořící čelo budovy, představuje výrazný architektonický prvek. Fasády (kromě severní) jsou členěny průběžnými horizontálními lodžiemi. Okenní a dveřní výplně jsou již novodobé bílé plastové. Mohutné pilíře v přední části budovy jsou opatřeny bílým nátěrem, sloupy v zadní části jsou obloženy černými obklady. Areál je obklopen zahradou s parkovou úpravou již komponoval významný brněnský architekt Otto Eisler. Vstupní část do hlavní budovy umocňuje dřevěná plastika od Zdeňka Macháčka „Člověk a příroda“ znázorňující srdce a tepny. Kapacita budovy byla celkem 250 lůžek, přičemž každé podlaží zahrnovalo 29 pokojů a vždy dva pokoje měly společnou předsíň se sociálním zařízením a lodžii. Na každém patře pak dále byly dvě studovny, kuchyňka, místnost pro praní prádla a společná hala s výhledem na areál výstaviště. Interiér budovy doplňují umělecká díla.

stáhnout data v .xls