Ústav pro další vzdělávání středních zdravotnických pracovníků

Hlavní část areálu Ústavu pro další vzdělávání středních zdravotnických pracovníků byla vystavěna v letech 1966 – 1968 podle projektu Vladimíra Selzera a Miloše Holečka z brněnské pobočky Studijního, typizačního a vývojového ústavu pro výstavbu zdravotnických zařízení v Praze. Volbě staveniště předcházely podrobné územní studie zástavby jižního svahu Jiráskovy (dnes Masarykovy) čtvrti a konzultace s Útvarem hlavního architekta města Brna. Samotná stavba proběhla pod stavebním dohledem Maxe Matzkeho a Jana Otavy, kteří zde uplatnili znalosti z realizace hotelů Continental a International. Investorem byl stát – Ministerstvo zdravotnictví. Celý areál ubytovacího a školského zařízení je citlivě zasazený do jižního svahu Žlutého kopce svažujícího se směrem k areálu brněnského výstaviště. Dominantní čtyřpatrová ubytovací budova je vetknuta do terénu napříč vrstevnicím a orientována ve směru východ – západ. Její architektonické řešení je inspirováno myšlenkami Le Corbusiera (zejména Unité d'habitation Marseille) – použití otevřeného železobetonového skeletu umožňujícího volné členění vnitřních dispozic, pilíře ve tvaru písmene „V“, vynášející budovu nad příkrý svah a vytvářející tak volný parter a obytná střecha s bazénem, sprchami a skladem lehátek, sloužící k relaxaci. Hlavní budova je dlouhá téměř 90 m a její přední část je nesena dvěma mohutnými podporami, které nesou železobetonový rošt, na němž celá hmota spočívá. Šest metrů dlouhá konzola, tvořící čelo budovy, představuje výrazný architektonický prvek. Fasády (kromě severní) jsou členěny průběžnými horizontálními lodžiemi. Okenní a dveřní výplně jsou již novodobé bílé plastové. Mohutné pilíře v přední části budovy jsou opatřeny bílým nátěrem, sloupy v zadní části jsou obloženy černými obklady. Areál je obklopen zahradou s parkovou úpravou již komponoval významný brněnský architekt Otto Eisler. Vstupní část do hlavní budovy umocňuje dřevěná plastika od Zdeňka Macháčka „Člověk a příroda“ znázorňující srdce a tepny. Kapacita budovy byla celkem 250 lůžek, přičemž každé podlaží zahrnovalo 29 pokojů a vždy dva pokoje měly společnou předsíň se sociálním zařízením a lodžii. Na každém patře pak dále byly dvě studovny, kuchyňka, místnost pro praní prádla a společná hala s výhledem na areál výstaviště. Interiér budovy doplňují umělecká díla.