socha sv. Vojtěcha

Socha sv. Vojtěcha stojí poblíž plotu v zahradě domu čp. 243. Zahrada je na jižní a východní straně zatáčející se ulice Sokolský vrch. Socha stojí v západní části zahrady a je obrácena k severu do ulice Sokolský vrch. Socha je osazena na hranolovém postavci ozdobeném zrcadly a římsou. Hranolový sokl má širší, třikrát odstupňovaný podstavec. Následuje vlastní sokl, na přední straně s vystupujícím obdélným nápisovým polem. Z německého nápisu je dnes čitelné již pouze „ADALBERT…/BITTE FÜR UNS DA…/MIT WIR….“ . Po obou stranách přední stěny soklu jsou umístěny dvě voluty. Sokl je ukončen mohutnou profilovanou, dosti přesahující římsou. Socha sv. Vojtěcha - světec stojí na naznačeném nízkém terénu, v kontrapostu levé nohy. Jeho tělo směřuje doleva a hlava doprava. Sv. Vojtěch je oblečen v rozevlátý oděv. Dolní šat má na levé straně tři výrazné, velmi hluboké záhyby, svrchní šat zdobí na dolním okraji lem s klikatkou. Oděv je přepásaný, opasek je čitelný pouze na levé straně. Světec má dále pláštěnku, splývající přes ruce. Pravou ruku má zdviženou k nebesům, levá ruka je mírně upažená (dnes zůstal pouze palec, ostatní prsty – také biskupská berla – chybí). Zdvižená a lehce doprava natočená hlava hledí k nebesům. Sv. Vojtěch má dlouhý vlnitý plnovous a polodlouhé vlasy, na hlavě má nasazenu biskupskou mitru. Zadní strana sochy je řešena značně schematicky ( je téměř plochá). sv. Vojtěch - Adalbertus (Vojtech); ep. Pragen., atributy: biskup, déšť, kopí, obraz P.M., orel, oštěpy, štít, veslo, Životopis: Svatý Vojtěch (okolo 957–997), v zahraničí známý spíše pod biřmovacím jménem Adalbert, byl druhý pražský biskup. Pocházel z rodu Slavníkovců. Byl odhodlaným šiřitelem křesťanské víry. V převážně pohanských krajích - v Čechách, na Moravě a Slovensku - se snažil vymýtit největší nešvary tehdejší společnosti, zejména obchod s otroky, mnohoženství a alkoholismus. Jeho radikální pokusy o očistu věřících v diecézi však narazil na zažité stereotypy. Po pěti letech v úřadu Vojtěch v roce 988 znechuceně opustil Prahu a odcestoval společně s bratrem Radimem k papeži Janu XV. Z Říma odešli do kláštera Monte Cassino, později do řeckého kláštera ve Valle Luca a nakonec do reformního benediktinského kláštera na římském Aventinu. Zde s podporou papeže složil 17. dubna 990 řeholní slib. Odchod biskupa z jeho působiště nebyl pro české knížectví dobrou vizitkou. Proto český kníže Boleslav II. vyslal poselstvo, které mělo Vojtěcha přesvědčit k návratu. Ten žádosti v roce 992 vyhověl. Do Prahy s sebou přivedl skupinu italských mnichů a pro ně založil Břevnovský klášter, který byl jako první mužský klášter v Čechách vysvěcen 14. ledna 993. Poměry v českém knížectví se však od Vojtěchova odchodu nijak nezměnily, proto se roku 994 rozhodl opustit svůj úřad podruhé. Vyvraždění slavníkovského rodu, ke kterému došlo o rok později, bylo hlavním důvodem, proč byl tento druhý odchod definitivní. V roce 996 se ještě pokoušel dohodnout na podmínkách opětného návratu, tyto snahy však vyzněly naprázdno. Po vyvraždění Slavníkovců Vojtěch pobýval v klášteře sv. Alexia na Aventinu, později se odebral do Polska ke knížeti Boleslavu Chrabrému s cílem podniknout misijní cestu k pohanským Luticům nebo Prusům. Za cíl byly nakonec vybrány pobaltské Prusy. Misie vedla podél břehů Visly a Gdaňského zálivu. Roku 997 dorazil spolu se svými druhy a polským vojenským doprovodem do Sambie, nejbohatšího kraje Pruska. Během obtížné evangelizace nechal Vojtěch mýtit i pohanské posvátné duby. Na jednom z těchto míst zapovězeném pohanům byl při bohoslužbě i se svými druhy 23. dubna 997 zavražděn kopím. Boleslav Chrabrý se chopil příležitosti získat pro mladé polské knížectví vlastního mučedníka a světce. Vojtěchovy ostatky od Prusů vykoupil (prý je vyvážil zlatem) a uložil je v sídelním Hnězdně. Zpět do Čech je odvezl český kníže Břetislav I.