Plavecký stadion

Architekt Švancer zde aplikoval řešení, které se objevuje již u prvních návrhů z 60. let, kdy nápaditě využil svažitý terén parcely a vstupní partii umístil na hranu terénního zlomu. Většina hmoty stavby je tak skryta v údolí a při pohledu z Tržního náměstí má charakter nízké, jednopodlažní budovy. Bazén je tvořen vlastně dvěma kubickými objekty, vstupní částí a o něco vyšší plaveckou halou. Nepodsklepená část byla založena na vrtaných pilotech. Mohutný objem zjemňují zaoblené zářivě bílé keramické půlválce kontrastující s rudou, přísně pravoúhlou kovovou konstrukcí skeletu. Autorem atypických profilovaných bílých keramických tvarovek, vyrobených v Elektroporcelánu Louny byl sochař a výtvarník Oldřich Plíva. Základní konstrukcí objektu je kombinace montovaného železobetonového skeletu MS-71 ve formě modulu 6000 x 7200 a ocelovou velkoprostorovou konstrukcí Válcoven trub VTŽ Chomutov. Atypické je pak řešení bazénu z vodotěsného betonu bez dalších izolací. Původní vstup s karuselovými dveřmi je dnes skryt za novodobou, subtilní předsazenou konstrukcí. Součástí předpolí hlavního vstupu jsou i zajímavé, nerezové sedačky, umožňující posezení pro čekající návštěvníky během slunečních dnů a elegantní nerezové zábradlí. Výrobcem všech nerezových prvků byl podnik ZVU strojírny Hradec Králové, zabývající se výrobou nerezových nádob a zařízení pro pivovary a cukrovary, neboť to byl jediný výrobce v Československu, disponující potřebnou technologií. Ještě v průběhu stavby byl areál stadionu oživen skulpturou Kapka již zmíněného Oldřicha Plívy a Jana Lukáše z roku 1983. Vysoce hodnocena byla novostavba i dobovým odborným tiskem, který v této souvislosti konstatoval, že "plavecký stadión v Liberci je jednou z nejzdařilejších realizací soudobé architektury ve městě". Oceňována byla také psychologická motivace architektury bazény. Jak podotýká ve své recenzi novostavby Jiří Hubka, "návštěvník je již v prostoru vstupního patia veden k vnímání architektury pohledově směrem shora dolů, což nebývá obvyklé. Autor totiž vycházel z podstaty vodních ploch, které nejlépe vnímáme z nadhledu. Ilustrací tohoto přístupu je i pojetí plastiky - mohutné kapky vody - komponované na pohled shora." Při stavbě se Pavel Švancer neomezil na samotnou budovu, ale řešil ji současně s přilehlou plochou Tržního náměstí. Jeho parter pojal jako "odpočinkový prostor, ve kterém sjednotil sadové úpravy, prvky drobné architektury a povrchy do formy sugestivního předpolí areálu." Náměstí tak bylo obohaceno o parčík s kašnou od Viléma Veselého z roku 1986 a atypickou stylovou zastávku MHD, vycházející z architektury protějšího stadionu.