Raně středověké hradiště se nachází na protáhlé ostrožně západovýchodního směru v parku bílinského zámku. Poloha je ze tří stran chráněna strmými svahy spadajícími do údolí Bíliny a potoků Lukovského a Syčivky, umělá ochrana vznikla vybudováním příčných valů. Hradiště zaujímá plochu 7,25 hektaru. Jediný možný přístup z východního směru, kde ostrožna přechází v náhorní rovinu, hájil vnější, dnes již téměř zaniklý val s příkopem přetínající napříč ostrožnu. Toto opevnění, rozvezené v 19. století a dnes zachované pouze v podobě nevýrazné terénní vlny, vymezovalo široké předhradí. Na zúžené šíji byl vystavěn mohutný střední val, oddělující předhradí a vnitřní hradiště - akropoli; ještě dnes dosahuje výšky až 10 metrů. Archeologický výzkum zjistil tři fáze výstavby tohoto opevnění. Původní hradba měla kamennou čelní zeď o šíři 1,4 metru a dřevohlinitou konstrukci s rošty a komorami; celková šíře činila asi 8 metrů. V druhé fázi byla zadní dřevěná stěna nahrazena hlinitým náspem proloženým rošty a hradba se rozšířila až na 14 metrů. Nejmladší přestavbou, datovanou do 12. století, pak val dosáhl až devatenáctimetrové šířky; zahrnoval čelní i zadní zeď z opukových kamenů, obklopující hradební těleso s dřevěnými, hlínou vyplněnými rošty. Z vnitřní strany byl k hradbě připojen ještě stupňovitý přístup s roštovou a komorovou konstrukcí. Původní průchod touto hradbou (brána) se nalézal při jižním svahu ostrožny, kde je hradba zesílena, zvýšena a vytváří dovnitř hradiště vybíhající pravoúhlý ohyb. Přístupu k této mohutné hradbě bránily dva příkopy; široký vnější vznikl využitím přirozené úžlabiny, užší příkop blíže u hradby byl vytesán ve skalnatém podloží. K fortifikačnímu systému patřil ještě třetí val, vymezující opačný, západní okraj vnitřního hradu; byl destruován při parkových úpravách v roce 1836. Byl obrácen čelní kamennou zdí k západu, proti nižší špici ostrožny. Tento val patrně souvisle navazoval na obvodové opevnění, jehož zbytky se podařilo odkrýt na jižním okraji ostrožny.