Kaple je zděná, na obdélném půdorysu s půlkruhovým presbytářem. Stojí na terénu, zpevněném kamennými opěrnými zdmi. Severní průčelí (vstupní) má v dolní části – stejně jako všechna ostatní průčelí kaple - nevysoký sokl. Průčelí člení rámec, jehož horní část tvoří poměrně vysoký vodorovný pás (na způsob nečleněného kladí), obíhající celou kapli. Rámec u obou nároží doplňují široké pilastry, jejichž patku tvoří sokl a hlavici pak profilovaná římsa. Uprostřed průčelí je vstup, přístupný jedním kamenných schodem. Dveře dnes chybí (podle starší fotografie zde byly dvoukřídlé dřevěné dveře rámové konstrukce, s prosklenou horní částí). Vstup má kamenný práh a dveřní otvor se nachází v kamenném portálu. Portál je poměrně jednoduchý, má uši s kapkami a vnější stranu zvýrazněnou profilací. Nad vstupem je umístěn vpadlý otvor tvaru na šířku orientovaného oválu - snad zazděné okno(?). Stěnu kaple ukončuje hlavní římsa, krytá v horní části šikmou stříškou z červeně natřených plechových šablon. Průčelí vrcholí štítovým nástavcem. Jeho přední stěna má podobné členění, jako fasáda kaple – po stranách jsou pilastry se zvýrazněnou patkou a římsovou hlavicí. Uprostřed je velká půlkruhově zakončená nika, dnes prázdná (původně osazená soškou sv. Barbory). Profilovaná římsa odděluje trojúhelný štít, lemovaný kamennými římsami. Štít má kamennou stříšku. Za vrcholem stříšky je kamenný podstavec, na kterém snad stával kříž(?). Po stranách štítového nástavce jsou náběhy, v horní části konkávně prohnuté. U obou nároží je ukončuje hranolový sloupek, ve vrcholu s čučkem, umístěným na podstavci. Západní průčelí (pravé boční) je členěno stejným rámem, jako severní. Kromě tohoto rámu je zde ještě oválný, na šířku orientovaný okenní otvor. Stejný otvor se nachází i v jižním průčelí – v závěru presbytáře. Všechna okna jsou bez výplní. Východní průčelí (levé boční) je stejné, jako západní. Kaple má sedlovou střechu, nad presbytářem půlkuželovou, krytou červeně natřenými plechovými šablonami. Ve střeše se – blíže k presbytáři - nachází oplechovaná osmistěnná zvonička. Její střecha přechází z cibulovité v jehlancovou a završena je makovicí s korouhvičkou se šípem. Interiér: Díky špatnému stavu omítek je zde viditelné kamenné zdivo kaple. Presbytář je mírně odsazený, avšak až na úrovni stropu. Strop je plochý, na podlaze jsou dochovány poslední zbytky kamenných dlaždic. Zařízení chybí. Dle UPČ, díl 1., Praha 1977, str. 61, dříve zdobily interiér tři barokní sošky (sv. Antonína, sv. Jana Nepomuckého a sv. Josefa). Kaple Nejsvětější Trojice na rozcestí silnice vedoucí do Heřmanova a Františkova nad Ploučnicí byla postavena v roce 1710. Lidově byla též nazývána „Papírovou kaplí“. Dle legendy postihla Benešov nad Ploučnicí v letech 1708 – 1709 velká povodeň a strhla budovu papírny, jejíž majitel Jan František Ossendorf nechal postavit kapli na místě, kde se snažil zachránit před velkou vodou. Rok poté 31. října 1710 byla kaple vysvěcena strahovským opatem Kryštoforem. Od r. 1738 povoluje biskup provádět bohoslužby přímo v kapli. Díky zápisu, který v r. 1885 pořídil kronikář Jan Nepomuk Willomitzer, se zachoval i soupis vnitřního vybavení. 23. prosince 1873 se kaple stává majetkem průmyslníka Mattausche. Ten ji nechal v r. 1880 osadit věžičkou se zvonem. Kapli nechal vymalovat a vyzdobil ji novým obrazem Nejsvětěší Trojice od českolipského profesora R. Steffena. Původní obraz věnoval průmyslník Mattausch tehdejšímu starostovi Florianovi Schrötterovi a v roce 1907 nechal kapli komplexně zrekonstruovat.