Hrad připomínaný poprvé v r. 1337 jako “hůs Tolensteyn” (Kavčí Hrad) zaujímal vrchol čedičové homole, rozeklaný na jihozápadě ve dva strmé, úzké sopouchy, spojené původně zdí, nad jejímiž zbytky se dnes klene dřevěná lávka. Na vrcholech sopouchů lze ještě rozpoznat základy budov i stopy po můstku, který je kdysi spojoval. Pod nimi spadá hradní vrch kolmou stěnou do hlubokého údolí. Na západní straně je vidět mezi skalami a ve svahu k dolní ohradě zbytky ohradní zdi, ve spodní části zachované do výšky několika metrů. Po věži a paláci, které stály na straně severozápadní, zůstalo jen několik zářezů ve skále. Štítová zeď postavená v čele hradu na východní straně, na okraji kolmé, místy převislé skály, chránila příjezdní cestu a vysokou vstupní věž, s valeně zaklenutým průjezdem, jíž se vjíždělo do dolní ohrady. Štítová zeď pochází z první poloviny 15. století je přes tři metry silná, zesílená na nároží okrouhlou věží. Z čtyřbokého valeně zaklenutého vnitřku věže už dnes nic nezbylo. Hrad Tolštejn (německy Tollenstein, dříve Dohlenstein znamenající „Kavčí skála“) - zřícenina středověkého hradu se nachází na severní straně Lužických hor na jihu Šluknovského výběžku v severních Čechách, přibližně 7 km jihozápadně od města Varnsdorf a 2 km jižně od centra obce Jiřetín pod Jedlovou v okrese Děčín, na jejímž katastrálním území leží. Gotický hrad byl postaven začátkem 14. století kolem dvou znělcových skalisek, která na jih a východ spadají téměř svisle dolů a na západě souvisí nízkým hřbetem s horou Jedlová. Ze severní strany jej chránily příkopy a hradby. Tolštejn měl vynikající strategickou polohu, která umožňovala hlídat jediný schůdný přechod z Lužice na českou stranu Lužických hor. V průběhu dějin ho vlastnili Vartenberkové, Berkové, Šlejnicové i další majitelé. Hrad dal název okolnímu panství s názvem tolštejnské. Tolštejn je středověký gotický hrad, obepínající dva znělcové sopouchy, na jejichž úpatí se táhne věnec zdí a věží ze severu obou skal. Přístupová cesta se vine po jižním úpatí skal a zatáčí se k východu. Kdysi zde stály dvě brány, jedna byla na jižním úpatí skal. Její polohu ale nelze již dnes s přesností určit. Šlo o čtverhranné stavení s dvěma vraty a průjezdem. Nad předními vraty visel erb Berků z Dubé, který je umístěn od roku 1861 v muzeu města Rumburku, kam byl předán poté, co byly napůl zřícené zdi brány z úředního rozkazu strženy. První větší poškození utrpěla brána od švédských vojsk v roce 1642, později z ní lidé z okolí brali stavební kámen, až se v roce 1861 z větší části zřítila. Brána měla velkou hranolovou věž vysokou okolo 20 metrů. Součástí věže byla kuchyně se dvěma komorami, pivnice a sklep. Brána byla zastřešena a nejspíše opatřena i padacím mostem, avšak nenašly se žádné stopy po vodním příkopu. Měla nejspíše průjezd s lomeným obloukem a její součástí byla pravděpodobně i branka pro pěší. Za branou se nachází druhá bašta, která byla šestihranná. Ještě na počátku 19. století měla 8 metrů výšku, obsahovala kromě přízemí i sklep, který je v současnosti zasypaný. Ve sklepě se nacházela lázeň, při vykopávkách se našly dlaždice a žlábky pro konstrukci. V poschodí bašty bývala nejspíše kaple. Na venkovní zdi trůnil erb pánů ze Šlejnic a zeď vykazuje zbytky polychromie, snad se tam nacházela rustika vyzdobená postavami, což se běžně objevovalo na omítkách ze 16. století. Krátká zeď vede ke čtverhrannému stavení obdélného základu, které jako předešlé sloužilo k obraně hradu, poschodí vévodil rytířský sál. Od stavení vede zeď až k věži podkovovitého základu, jež vyčnívá ven. V jejím přízemí se nacházela hladomorna, při vykopávkách se zde našly kosterní pozůstatky. Věž s hladomornou neměla v přízemí vchod. Ten se nacházel ve výšce asi 5 metrů nad zemí a přicházelo se k němu z vedlejší zdi po schodech. Věž měla tři patra. Od této věže šla hradba jižním směrem a zahýbala ke strmé skále. Tím končil opevňovací věnec, k němuž bylo přistavěno dřevěné stavení, o čemž svědčí fragment okna ve výši hradby. Voda se na hradě Tolštejn nejspíše získávala z nádrže, do které se sváděla dešťová voda. V 15. nebo 16. století byl na hradě postaven vodovod, později byly nalezeny zbytky vodovodních trubek vedoucích od Jedlové k Tolštejnu. Nad dolní částí opevnění se tyčil horní hrad, který byl důležitým strategickým místem ve 14. a v 15. století. Skalní sopouchy byly spojeny zděnou hradbou. Na větším sopouchu stála věž, která byla buďto celá zděná nebo měla zděný spodek. Zbytky zdí se dochovaly ještě v 50. letech 20. století. Ke věži se chodilo po stupních vytesaných ve skále. Z doby počátků Tolštejna se nezachovalo skoro nic vyjma zdiva ve skalních rozsedlinách, které lze datovat do 14. století. Dodnes se dochovaly ještě zbytky zdiva, obklopující nejvyšší části hradu. Naznačují úsek hradby, která mohla být ohrazením předhradí. Existují domněnky, že byl založen již ve 13. století, ale proti tomu mluví fakt, že v listinách o směně Žitavska z roku 1319 o hradu Tolštejn není žádná zmínka. V 15. století se Berkové z Dubé ještě před ztrátou hradu snažili zvýšit jeho obranyschopnost. Donutily je k tomu zkušenosti z obležení vojsky Lužického Šestiměstí. Postavili 6 metrů silnou a 15 metrů vysokou štítovou zeď, která jim umožňovala aktivní obranyschopnost. V 15. století byla vystavěna také budova napojená na štítovou zeď v místě, kde stála brána hradu. I přes toto opevnění byl hrad po ostřelování z děl roku 1462 značně poškozen a proto musely být v 16. století hradby postaveny znovu. Hradby vedly od štítové zdi ukončené baštou v nároží, které ze severní strany obklopily hrad. Na severu vznikla polygonální bašta, jejíž zdi byly široké 3,8 metru a umožňovaly postavit děla. Autorem této přestavby byl údajně Wendel Rosskopf, žák slavného Benedikta Rejta. Bližší podobu původního hradu nelze zjistit bez archeologického průzkumu. V renesanci proběhly již jen malé úpravy hradu. Byla postavena příčná zeď, kterou byla uzavřena hladomorna. V 17. století byl hrad opuštěn a začal chátrat, později se stal vyhledávaným turistickým cílem, s nímž se spojují návštěvy známých osobností i místní pověsti.