zámek

Zámek utváří západní frontu bezejmenného jádrového prostoru obce Bynov. Jeho severovýchodní rizalit resp. krátké křídlo se širokým lichoběžným štítem a polovalbou se výrazně uplatňuje v pohledu z průjezdní silnice, která od východu směřuje na jeho osu. Terén je v místě přibližně rovinný, jen mírně se svažuje k jihu směrem k Jílovskému potoku. Stávající jednopatrový podsklepený objekt na půdorysu písmene L je stavbou s jednoduchou úpravou fasád, členěnou zejména okenními otvory s šestitabulkovými výplněmi. Z půdorysu vystupuje kromě zmíněného krátkého křídla zejména mohutný kónický nárožní opěrák severozápadního nároží, vyzděný z režných kamenných kvádrů. Západní fasádu podpírají na výšku přízemí ještě čtyři omítané opěráky, s korunami z keramických tašek. Dům je vystavěn z lomového kamene skládaného na tvrdou vápennou maltu původně roztíranou do líce. Fasáda objektu je dnes hladká, monochromní, sytě okrová. Mansardová střecha s polovalbami je kryta rovněž jednoduše kladenými bobrovkami. Střechu perforuje pět komínů z režných cihel, k nim přidružené světlíky a též střešní okna a v jihozápadní části jeden sedlový vikýř. Horizontálního členění stavby je užito na jižní, východní a severní fasádě křídla. Jde o prostou mezipatrovou lizénu, druhá odděluje i štít nad patrem a třetí ho pod valbou zakončuje. Vertikální akcent severní a západní fasády tvoří užité opěráky. Hlavní západní průčelí má na štítovém průčelí rizalitu dvě a dvě okenní osy, zprava doleva pak fasáda pokračuje vstupní osou a dalšími čtyřmi okenními osami. Podrobnější členění fasád je dáno už jen částečným svrchním okosením některých ostění resp. špalet oken. Výběhy okosení jsou ve spodní třetině otvorů. Za pozornost stojí okenní mříž z provlékaných prutů vedle vstupního portálu. Vstupní kamenný sedátkový portál je hlavním zdobným momentem objektu. Má nálevkovitý tvar, niky se sedátky po stranách, zakončen je půlkruhově. Na záklenek dosedá přímá římsa. Nad římsou byl donedávna umístěn bohatě zdobený tympanon s aliančním znakem Güntera z Bünau a jeho ženy Markéty z Bredau, dnes přemístěný do interiéru.