Moldavská dráha, nazývaná též Krušnohorská železnice či Teplický „Semmering“ je jednokolejná železniční trať dlouhá 26,6 kilometru, spojující Most s Moldavou v Krušných horách, v minulosti vedla až do saského Freibergu. Pro svůj profil a stavební provedení bývá trať nazývána "moldavskou horskou dráhou". Vlak na ní překonává náročný horský terén se stoupáním až 42‰ pomocí tří viaduktů (Křižanovský, Malý a Velký hrobský viadukt) a dvou tunelů (Mikulovský a Novoměstský tunel). Samotný úsek Most - Moldava vycházel ze stanice Pražsko-duchcovské dráhy Most (ve starém Mostě byla dvě nádraží: hlavní patřící Ústecko - teplické dráze a "pražskoduchovské") a dále směřoval vstříc Krušným horám k tehdejšímu Hornímu Litvínovu, kde mimoúrovňově překřížil trať Duchcovsko-podmokleské dráhy Podmokly (Děčín) - Chomutov (dnešní nádraží Louka u Litvínova vzniklo až později). Železniční trať, vedoucí z Louky u Litvínova do Moldavy, se nachází na území dvou okresů - Most a Teplice. Celek na území okresu Most tvoří kromě vlastního tělesa trati dva mosty, tři propustky a staniční budova čp. 93 Louka. Trať je v prvním úseku Louka u Litvínova - Osek vedena v relativně rovném terénu, s pouze pozvolnými oblouky a minimálním stoupáním. Od staniční budovy v Louce vede trať mírným obloukem po náspu, který je situován mezi poli. Poté pokračuje téměř přímým směrem a u zastávky v Lomu u Mostu vede nad silnicemi Lom - Litvínov, Lom - Loučná (a zde také nad Lomským potokem). Pokračuje opět severovýchodním směrem kolem hornické kolonie v Lomu a dále zalesněnou krajinou, v ní překonává Loučenský potok, ke stanici Osek. Za touto stanicí již začíná složitější kopcovitý terén po úbočí Krušných hor, kde trať překonává řadu drobných vodních toků a dvě poměrně široká údolí u města Hrob (Pro finanční problémy Pražsko-duchcovské dráhy a technickou nepřipravenost trasy se z Hrobu stala na několik let koncová stanice). Pro případ selhání brzd byly ve stanicích Hrob a Dubí připraveny odvratné koleje. Kromě návěstidel sloužily k zabezpečení provozu také další prostředky, např. zvonkové návěsti, telegrafické a později i telefonní linky. K nejnáročnějším částem trati patřil horský úsek Hrob – Moldava. K překonání výškového rozdílu téměř 400 metrů (stanice v Hrobě leží v nadmořské výšce 392,9 m. n. m., Dubí 571,7 m. n. m., Mikulov v Krušných horách 720 m. n. m., Nové Město 775 m. n. m. a Moldava v Krušných horách 785 m. n. m) musela dodavatelská firma Schön a Wessely vybudovat řadu skalních zářezů, vysokých náspů, několik mostů a viaduktů a dva tunely z Hrobu přes úvraťovou stanici Dubí až na hranice. Trať končí na horské, planině v nadmořské výšce 800 metrů v nádraží Moldava v Krušných horách, kde vzniklo velké přechodové nádraží společné pro oba státy. Dál trať nepokračuje, neboť byla tehdejším režimem v padesátých letech 20. století na německé straně zlikvidována.