Masarykova věž samostatnosti je umístěna nad městem na hřebeni Hořického chlumu ve výšce 408 m n. m. a vytváří Hořicím zdaleka viditelnou dominantu. Stavba obdélného půdorysu je vystavěná na hlubokých základech pískovcového podloží, kámen byl vytěžen v nedalekém lomu sv. Josefa. Průčelí se sochařskou výzdobou reliéfů je orientováno k místní průjezdní komunikaci, do ul. Cesty legií, k jižní straně. Uprostřed stavby je včleněna válcová věž s kvádrovými nárožími, ochozem a přístupovým vnitřním schodištěm, které je po obvodu prosvětleno obdélnými okny. Hořický rodák, arch. Malina, upravil plány stavby a doplnil otevřený ochoz nad uzavřeným patrem v první vyhlídkové úrovni. Konvexní přístupové venkovní schodiště je částečně kryto kamennou ustupující stříškou podepřenou čtyřmi sloupy, která je včleněna do vtaženého prostoru se segmentovým obloukem s vrcholovým svazkovým klenákem. Na stavbě se výrazně podílela především místní sochařská škola. V západním křídle stavby je umístěna pietní síň, v níž jsou na vsazených deskách ze sliveneckého mramoru vytesána jména 813 padlých v 1. světové válce z bývalého hořického okresu. Po 2. světové válce přibyla další jména 128 obětí nacistické okupace, výzdobu doplňuje plastika Františka Přítele – Raněný vojín, vytvořená z růžového solnohradského mramoru. Síň ve východním křídle byla projektována jako Památková síň a dnes v ní je umístěna specializovaná expozice městského muzea, věnovaná odbojové činnosti. Průčelí obou křídel, která jsou zaklenuta segmentovými střechami, zdobí mohutné pískovcové reliéfy s motivy československého odboje v letech 1914 – 1918. Jejich autory jsou Jan Vávra a Karel Lenhart, oba tehdy ještě žáci Otakara Španiela, který také prováděl korektury. Na západním křídle od sochaře Jana Vávry jsou zobrazeny legie francouzské, ruské a italské, znázorňující odboj zahraniční, na východním od sochaře Karla Lenharta přicházejí tři motivy z odboje domácího – Přísaha českých spisovatelů, Prohlášení nezávislosti Československa T. G. Masarykem a 28. říjen 1918. Všech šest třímetrových reliéfů, každý o hmotnosti 70 q, bylo reprodukováno v dílnách sochařské hořické školy. V objektu se nacházel také byt pro domovníka, strážce věže. V nejvyšší části stavby byla zřízena amatérská astronomická observatoř a věž byla ukončena kupolí. Společně s věží byla vybudována i příjezdová komunikace nazvaná Cestou legií, jejíž východní vstup měla zdobit dvě monumentální sousoší – Legie doma a Legie za hranicemi podle návrhu hořického sochaře a legionáře Františka Duchače Vyskočila ( 1886-1927).