1000001529 - Národní divadlo
katalogové číslo
1000001529
název
Národní divadlo
kraj
Hlavní město Praha
okres
Praha
obec
Praha
část obce
Nové Město
katastrální uzemí
Nové Město
adresa
Ostrovní č.p. 223/1
typ
divadlo
kategorie
areál
památkově chráněno od
3. 5. 1958
existující
ano
sloh
novorenesance

anotace

Neorenesanční budova Národního divadla vznikala podle plánů J. Zítka v l. 1867-81, rekonstrukce stavby po požáru se ujal J. Schulz 1881-83. Na výzdobě interiéru se podíleli přední umělci své doby. Celek tvoří jednu z nejvýznačnějších pražských dominant.

popis památkové hodnoty

Národní divadlo je jednou z nejkvalitnějších staveb období 19. století a platí za přední architektonické dílo Josefa Zítka. Obsahuje také řadu vrcholných výtvorů malířů a sochařů, spojovaných pod označením "generace Národního divadla".

popis

KP tvoří: - budova Národního divadla (čp. 223)(parc, 951) - zídky vjezdu s kamdelábry (parc. 2400) - 2 kandelábry v ul. Národní - balustráda s kandelábry (parc. 2399/2, 2386/1) První soutěž na projekt Národního divadla byla vypsána již r. 1854, ale přestože byl určen vítěz (vídeňský architekt Fr. Froehlich), bylo od výstavby upuštěno a přistoupeno k výstavbě Prozatimního divadla podle návrhu Vojtěcha Ullmanna. Další soutěž se konala r. 1866, z níž vítězně vyšel architekt Josef Zítek. R. 16.5.1868 byl slavnostně položen základní kámen. Koncem roku 1877 byla divadelní budova zastřešena, následovaly však další náročné stavební práce. První slavnostní divadelní představení za účasti korunního prince Rudolfa se konalo 11.6.1881, avšak v stále ještě nedokončeném divadle. Během následných stavebních úprav bylo divadlo z významné části poničeno požárem. Nástalá jednání s J. Zítkem skončila nezdarem, a tak byl projektem rekonstrukce pověřen Zítkův kolega Josef Schulz. Znovu bylo Národní divadlo otevřeno 18.11.1883. Budova Národního divadla se skládá ze tří sektorů rozdílného stáří. Hl. divadelní prostory s hledištěm a jevištěm obsahuje sev. sektor (vlastní Zítkova stavba) na nároží Národní tř. a Masarykova nábř. K hlavní budově přiléhá střední sektor, za obnovy po požáru upravená budova Prozatimního divadla, k níž byl jako novostavba přistavěn jižní sektor. Hl. budova je nad prostory hlediště a jeviště završena čtyřbokou kopulí na obdélném půdorysu, kterou nese ocelová příhradová konstrukce. Vnější podoba severního sektoru je provedena v neomítnutém, v kamenicky pečlivě zpracovaném pískovcovém zdivu s bohatou sochařskou výzdobou. Pokračování viz DL Budova Národního divadla se skládá ze tří sektorů rozdílného stáří. Hl. divadelní prostory s hledištěm a jevištěm obsahuje sev. sektor (vlastní Zítkova stavba) na nároží Národní tř. a Masarykova nábř. K hlavní budově přiléhá střední sektor, za obnovy po požáru upravená budova Prozatimního divadla, k níž byl jako novostavba přistavěn jižní sektor. Hl. budova je nad prostory hlediště a jeviště završena čtyřbokou kopulí na obdélném půdorysu, kterou nese ocelová příhradová konstrukce. Vnější podoba severního sektoru je provedena v neomítnutém, v kamenicky pečlivě zpracovaném pískovcovém zdivu s bohatou sochařskou výzdobou. Terasu na úrovni 2. galerie lemuje balustrové zábradlí, na jehož pilířcích stojí sochy Apollona a devíti Múz od sochaře B. Schnircha. Úroveň střední terasy převyšují pylony vysokými, reliéfem festonů a divadelních masek pokrytými sokly bronzových trig s okřídlenými personifikacemi Vítězství (podle modelu B. Schnircha je provedli E. Hallmann, St. Rous, Lad. Šaloun). Záp. průčelí sev. sektoru je za nárožní pylonovou osou jedenáctiosé, s krajními trojosými risality. Pravý risalit se otevírá středním pravoúhlým portálem, nesoucím na rozlomeném segmentovém frontonu alegorie Činohry a Zpěvohry od J. V. Myslbeka. Střední pětiosí je členěno vysokými kanelovanými polosloupy s korintskými hlavicemi, kde pilíře balustrové atiky nesou nad oběma risality sousoší Zpěvohry a Činohry od Ant. Wagnera. Do hl. vestibulu rozděleného na dva oddíly nestejné úrovně se vchází z otevřené předsíně v sev. průčelí. Z vestibulu vede schodiště do hl. foyeru, kde střední pole zrcadlové klenby nese triptych Františka Ženíška (Zlatý věk umění, Úpadek, Vzkříšení umění). Čtrnáct lunet vyplňuje cyklus Vlast Mikoláše Alše. Čtyři nástěnné obrazy (Život, Mýtus, Historie a Zpěv bohatýrský) maloval podle Alšových návrhů Fr. Ženíšek. Ve středním poli mezi východy do loggie je Myslbekova socha Hudba (1913). Cenná umělecká výzdoba je soustředěna v prostorách mezi záp. vestibulem a presidentskou lóží.Na schodišti jsou alegorické obrazy Vojtěcha Hynaise (Mír, Země české, Historie), v předsíni obrazy krajin české historie od Julia Mařáka. Obrazy Václava Brožíka v "pánském salonku" zobrazují vedle alegorie Prahy panovnické rody Přemyslovců, Lucemburků a Habsburků, "dámský salónek" zdobí alegorie ročních dob od Vojtěcha Hynaise. Hlavním prostorem divadla je hlediště, založené na mírně podkovovitém půdorysu. Za orchestřištěm na segmentově obloukovém půdorysu rámuje scénu jevištní portál, vzniklý po požáru spoluprací Jos. Schulze s Boh. Schnirchem. Jevištní portál uzavírá slavnostní malovaná opona, na níž figurální kompozice Vojtěcha Hynaise s velkým počtem reálných i alegorických postav vyjadřuje založení a budování Národního divadla.

Památková ochrana

Digitální dokumenty (MIS)

Všechny dokumenty v MIS

Zobrazení na mapě

Definiční a přírůstkové body

Lokality

  • Kód CZ 10908, Nové Město, býv. město (před r. 1850), Nové Město, Praha, Hlavní město Praha
  • Kód CZ 48769, Nové Město (1), dílec hist. osady, Nové Město, Praha, Hlavní město Praha

Regiony

Informační systém o archeologických datech (ISAD)

Seznam pramenů/literatury (Carmen)

Události

  • vznik

Využití

  • Národní divadlo

stáhnout data v .xls