Národní památník na Vítkově s hrobem Neznámého vojína a sochou Jana Žižky KP tvoří: - objekt Památníku čp. 1900 (parc.407) - mozaika "Kde domov můj" (v předsálí) - mozaiky v Síni padlých - mozaiky v Síni Sovětské armády - 6 velkých kompozic v hale východního schodiště - 8 postav krásnoarmějců - socha Jana Žižky (parc.407) - sousoší "Vítězství revoluce" (přemístěno do depozitáře NM) - slavnostní prostranství včetně přístupového schodiště (parc.405) - fontána (východně při památníku) prosředí KP tvoří: - malý Žižkův pomník (západně u prostranství) - stožár (JZ při prostranství) - pamětní kámen bitvy na Vítkově (JV při altánu) Součástí areálu je i vyhlídkový altán (parc.č.406), který je prohlášen i samostaně pod r.č. 40236/1-1322. Altán je i součástí areálu v témže rozsahu, který byl v roce 1999 prohlášen za NKP (r.č. 114). Součástí NKP je i vyhlášení ochranného pásma (viz poznámka). Historie a popis areálu: Monumentální arch.- urbanistický komplex sestávající z hlavního objektu, dvou výškových úrovní teras, tribuny (estrady) před soklem k pomníku J. Žižky a soustavy nástupních schodišť byl jako Památník Národního osvobození vystavěn v letech 1929?1938 k poctě československých legionářů. Symbolický výkop provedl T. G. Masaryk 8. listopadu 1928. (pokrač.) Plánované slavnostní otevření památníku zmařily mnichovské události. V průběhu druhé světové války zde bylo skladiště wehrmachtu, znovu byl upravován a doplňován po jejím skončení (kvůli připomínce 2. protifašistického odboje). Po roce 1948 začal sloužit státní ideologii a k propagaci komunist. režimu. Byli zde pohřbeni významní představitelé Komunistické strany Československa. V roce 1953 zde bylo zřízeno Mauzoleum Klementa Gottwalda. Památník postupně začal upadat do zapomnění. Po roce 1989 byli všichni pohřbení odsud odvezeni, ale dlouho se hledalo konkrétní využití. V roce 2001 se Národní památník na Vítkově stal součástí vládního usnesení o rehabilitaci a rekonstrukci některých památek spjatých s československými dějinami 20. století. Dostal se do správy Národního muzea, které začalo připravovat jeho rekonstrukci a rehabilitaci. Od října 2009 je otevřen veřejnosti. Popis: Budova Památníku: Budovu navrhl architekt Jan Zázvorka v l.1926-27 (soutěž vyhrál ještě ve spolupráci s J. Gillarem, projekt poté už zpracovával sám). Stavba probíhala v l.1928 - 1933. Přibližně do r. 1938 pokračovaly ještě práce na interiéru. Po 2SV byla k budově přistavěna síň Rudé armády, zvenku osazeny další sochy, vstupní čelní a boční kovové dveře s reliéfy s soc-real. motivy (výjevy ze života venkovs. a dělnického lidu), změnila se ideologická náplň instalace a výzdoby. V interiéru budovy je několik stavebně i významově oddělených prostor (předsíň, kolumbarium, ústřední síň, síň padlých, zadní prostor dlouho sloužil jako síň Rudé armády aj.) Na jeho výzdobě se podílela celá řada významných i režimem preferovaných umělců, jako například Vincenc Beneš, Jaroslav Horejc - kandelábrová svítidla, reliéfy, Max Švabinský - mozaiková výzdoba v Síni padlých či Jan Štursa - plastika Raněný v interiéru památníku. Zastoupený byl i sochař Karel Pokorný - sousoší na pylonu Vítězství socialismu z r. 1962, reliéfy v čelních stěnách ústřední síně - a mnoho dalších (K. Lidický, O. Švec, K. Kotrba, S. Hajerová, J. Obrovský). Unikátní je skupina bronzových vstupních dveří v duchu novoklasicismu s reliéfními výjevy (revoluční a hrdinské výjevy z historie od Jos. Malejovského z r.1954 na hlavních dveřích, symboly odboje proti fašismu od O. Kozáka z r.1956 na dveřích z podjezdu do kolumbária, vstupní dveře do Pamětní síně Rudé armády jsou zdobeny dle návrhů J. Kavana, J. Simoty z r.1953). Socha Jana Žižky: Autorem bronzové jezdecké sochy je sochař Bohumil Kafka (model z r. 1932). Dílo se nepodařilo dokončit za 1. republiky, odlit byl až po skončení války (1946-1950) a osazen na místo teprve v červenci 1950. Socha na Vítkově patří mezi desítku největších jezdeckých soch na světě (výška: devět metrů, délka: 9,6 metru, šířka: pět metrů, hmotnost: 16,5 tuny). V r.2010 začala její rekonstrukce. Hrob Neznámého vojína: Je umístěn v půlkruhově vyduté stavbě orientované k ploše hlavní terasy (shromaždiště). Z této úrovně je rovněž situován vnější vstup do prostoru hrobu. Celá hmota je současně podnoží k soklu pomníku Jana Žižky. Horní část je pochozí, toří součást horní terasy přístupné ze spodní terasy dvojicí schodišť po stranách a měla sloužit jako tribuna (estrada) pro řečníky. Hrob je přístupný rovněž z interiéru památníku. V roce 1949 sem byly přeneseny ostatky neznámého bojovníka padlého v bojích na Dukle. Hrob kryje žulová deska pro kladení věnců s nápisem "Sláva hrdinům padlým za vlast", nad hrobem je umístěn velký státní znak. V roce 2006 zde byly uloženy ostatky generála Aloise Eliáše a jeho manželky. Vyhlídkový altán (je součástí areálu KP i NKP): Ve svahu pod plošinou u Památníku, na hraně Vítkova s výhledem směrem na Karlín (viz samostaný EL, veden je pod r.č. 40236/1-1322).