Kolovratský palác

KP tvoří: - Kolovratský palác (čp. 154) včetně dělící zdi na dvoře - Kolovratská zahrada včetně terasních a ohradních zdí se schodišti, fontána (zdi zasahují na okolní parcely, které jsou jinými KP) - Zahradní domek (parc. 616) - zahradní nádvoří s plotem Palác Kolovratský v dnešní podobě pozdně barokní z doby po r. 1776, interiéry upraveny po r. 1801 a druhorokokově po r. 1886. Základem stavby je renesanční objekt z doby po r. 1593, výrazně přestavěný před r. 1621. Stavební historie: Málo významné stávající objekty koupil v r. 1601 jeden z předáků stavovského odboje - Vilém z Lobkovic. Nepochybně on podnikl v následujících letech významnou přestavbu a rozšíření. Vznikla tak zajímavá otevřená dispozice, která se objevuje i u jiných zámeckých či zahradních staveb nejpozdější renesance. V následujících letech zřejmě proběhla modernizace a celkové vylepšení interiérů, na nichž se podílel malíř Jan Vilém Lazari, zmíněný k r. 1665. Zřejmě tehdy došlo k výstavbě dlouhého bočního křídla, které navázalo na starší hl. budovu. Přes tyto modernizace si palác asi udržel renesanční vzhled. V r. 1759 získala Marie Barbora Černínová z Chudenic. Teprve za ní totiž došlo k zásadní přestavbě, která dala paláci, tehdy navíc zvýšenému, jeho dnešní podobu. Někdy je za autora adaptací považován Ignác Palliardi, ale toto tvrzení nepodporují žádné přímé archivní zprávy. V r. 1769 přikoupila hraběnka k paláci vých. část dnešního čp. 155/III a v r. 1776 další; obě zmíněné části pak přestavěla. Patrně až v této době kol. r. 1784 se ve skutečnosti uplatnil I. Palliardi. Teprve v r. 1886 se dostal do majetku Zdeňka Kolovrata Krakovského, po kterém nese dnešní název. Vzápětí následovaly drobné adaptace, které se však dotkly hl. dekorativních detailů - patrně tehdy doplnily interiéry druhorokové štuky. Znovu se palác upravoval r. 1898, kdy stavitel Bedřich Fleischinger vybudoval nové stáje. Od r. 1918 byl palác v nájmu státu, který jej nakonec v r. 1920 vykoupil, aby zde mohlo být zřízeno sídlo předsednictva vlády. V l. 1920, 1922, 1923 proběhly menší úpravy. V l. 1942-43 bylo do přízemí vestavěno kino arch. Kozákem a Láchou. Po r. 1945 zde sídlilo ministertvo informací, posléze kultury, od r. 1996 senát. Popis: Palác zaujímá téměř trojúhelnou parcelu, kde základnu tvoří uliční křídlo s krátkým přízemním hospodářským křídlem po pravé straně. Ve stejné výšce s hl. palácem probíhá kráké pravé dvorní křídlo a celé levé křídlo, na jehož sev. vrchol navazuje spojka s čp. 155/III. Hl. vstupní průčelí končí trojúhelným štítem, z něhož vychází atika, probíhající pak na sousedních třech osách. Celá budova je podsklepena, suterén zpřístupňuje jednak barokní oválné schodiště ve dvorním křídle, dále schody pod hl. schodištěm a dříve i malé točité schodiště ve vých. konci hl. budovy. Sklepení pod hl. budovou je převážně renesanční: pod vých. části sloužil jeden velký prostor, předělený dvojicí pasů, za koňské stáje. Klenby jsou zde valené s výsečemi vytaženými do hřebínků. Velké sklepní prostory pod dvorním křídlem mají poněkud odlišný průřez valených kleneb s výsečemi, jsou nepochybně až barokní. Přízemí rozděluje průjezd do dvora, který je zaklenut pruskými plackami s pasy, jimž odpovídají pilastry na bočních stěnách. Za vstupem jsou na obou stranách kamenné portály s novodobými dveřmi. Vpravo od průjezdu je trojrakt se střední předsíní zaklenutou valeně se styčnými lunetami (snad ještě renesanční). Sál v uličním traktu má pozdně barokní klenbu (stejně jako z něho nově vyčleněná vých. část), sál ve dvoře (s nově zřízeným "novorokokovým" kinem) je plochostropý. Vlevo od průjezdu je hl. pilířové schodiště (pozdně barokní) s pruskými klenbami na podestě, opatřené pův. rokokovým kovaným zábradlím. Typově pozdně barokní klenby nalezeneme i v nárožních prostorech, kde je blok staršího trojramenného schodiště, pocházející snad z poč. 18. stol. Ve dvorním křídle jsou patrně raně barokní klenby, valené s trojúhelnými výsečemi. Raně barokní je zřejmě i oválné schodiště v konci křídla. Výzdoba paláce se soustřeďuje do piana nobile (1. p.), které je v celém rozsahu plochostropé s profilovanými fabiony. Výzdobu tvoří štukové nebo nověji doplněné sádrové detaily.