Břevnovský klášter

Klášter benediktinů v Břevnově KP tvoří: - kostel sv. Markéty - konvent a prelatura (čp. 1) - starý konvent - studna a soška (v Rajském dvoře) - obytná budova s hlavní bránou - sýpka - opěrná zeď severně při sýpce - opěrná zeď nádvoří - socha sv. Jana Nepomuckého - hospodářský dvůr, který se dále dělí na: o obytný domek I a II o 2 brány a ohradní zeď hospodářského dvora o hospodářské budovy I-IV o vozová kolna o torzo štítu s rampouchy - zahrada, na které se nachází: o soubor teras, zdí a schodišť o oranžerie o pavilon Vojtěška o kaplička Josefka o zahradní dům o opěrné/ohradní zdi s branami a brankami - parkově upravené předpolí s: o pivovarský rybník o sádka o obytný dům (čp. 25) - hřbitov, na kterém se nachází: o kaple sv. Lazara o socha sv. Prokopa o Hrobka K. Straubové o ohradní a dělící zdi o márnice o vrátnice. Prostředí KP tvoří: - v zahradě: objekt garáže, moderní socha, fontána před oranžerií - v předpolí: obytné domy čp. 2, 3, 2437, zahradní domky 1-3 při těchto domech, garáž při čp. 2 Původní budovy byly upravovány již v 15. století. Významnější ale byla až raně barokní výstavba z r. 1674, kterou následovala vrcholně barokní přestavba v letech 1708-09 (arch. Pavel Ignác Bayer) a zejména v letech 1709 – 22 (arch. Kryštof a poté Kilián Ignác Dientzenhoferové). Současnou stavbu zahájil roku 1708 opat Otmar Zinke a svěřil ji nejlepším umělcům své doby. Dnešní barokní budovy kláštera včetně chrámu sv. Markéty, konventu a prelatury pocházejí z let 1708-1740 podle plánů Kryštofa Dientzenhofera. Vnitřní zařízení a výzdobu kostela navrhoval jeho syn Kilián Ignác Dientzenhofer. Kostel byl vysvěcen 1715, celá stavba trvala do roku 1740. Za pruského obléhání Prahy v roce 1757 sloužil kostel jako stáj a lazaret. Břevnovský opat František Štěpán Rautenstrauch se významně podílel na reformách vysokých škol, právnického a kněžského vzdělávání, a tak nebyl klášter za Josefa II. zrušen. V dalším období však spíš upadal, až ve 30. letech 20. století byl reformován mnichy z belgického Chevetogne. Převorem se pak stal Anastáz Opasek, od roku 1947 opat. Roku 1950 byl zatčen a dlouhodobě vězněn, klášter byl roku 1951 rozpuštěn a mniši deportováni. Do roku 1990 zde byl Archiv ministerstva vnitra. Po návratu opata Opaska byl klášter i kostel v letech 1991-1993 s velkou podporou zahraničních, zejména německých, klášterů důkladně opraven a v roce 1997 jej navštívil papež Jan Pavel II.