Plynojem o obsahu 5000 m3 má pevnou spodní část v podobě válcové nádrže, do které se zasouvá pohyblivý zvon, zakončený vrchlíkem, vedený ocelovou konstrukcí. Úniku plynu brání voda ve spodní části. Plyn se jímá do prostoru mezi vodní hladinou a zvonem, který se tlakem plynu zvedá. Plášť plynojemu je z pancéřových plechů tl. 10 – 30 mm, styky jsou vodotěsné, spoje nýtované, výška pláště je přibližně do poloviny ocelové konstrukce, která vyznačuje nejvyšší polohu zvonu. Zvon je zavěšen na kladkách, umístěných v polouzavřených profilech 12 příhradových sloupů vnějšího pláště, které mají funkci podpory při zatížení větrem a proti otáčení zvonu. Úpravou vyrovnávacího závaží byl nastaven požadovaný tlak plynu na výstupu z plynojemu (150 mm vodního sloupce). Proti odpařování vody byla hladina chráněna slabou vrstvou oleje. Podlahu tvoří kovová deska, stojící na betonovém základu. Plyn byl přiváděn a odváděn potrubím, v interiéru dosud dochovaným. Na východní vnější straně pláště je dochován stavoznak (stupnice s ukazateli výšky hladiny). Na západní straně litinové točité schodiště, vedoucí na ochozy, z nichž nižší je po obvodu vnějšího pláště, vyšší pak kolem vrcholů ocelové konstrukce. V blízkosti schodiště je patrný vevařený obdélník, patrně vstup pro údržbu při opravě. Zavětrování sloupů, jejich profilované ukončující hlavice, řešení zábradlí, točité schodiště a detaily nýtovaných spojů plechů jsou výraznou výtvarnou hodnotou objektu. Vrchlík zvonu je propadlý, konstrukce nese stopy koroze.