Jáma založena r. 1911 společností Severní dráha Ferdinandova v rámci rekonstrukce mateřského dolu Hubert. Pohledově exponované místo při trati Vídeň – Krakov bylo zhodnoceno kvalitním a reprezentativním architektonickým ztvárněním především jámové budovy s postranními křídly ventilátoroven s charakteristickými difuzory a malou ocelovou příhradovou těžní věží. Komplex je postaven v červeném režném zdivu s bohatě členěnými fasádami a s mansardovými střechami. Ve 2. polovině 20. století byl rozšířen kvalitní přístavbou přechodu mužstva k novým koupelnám. Za komplexem jámové budovy je ve směru od trati postavena strojovna těžního stroje z r. 1916, drobný objekt v červeném režném zdivu, které vyplňuje přiznanou nosnou ocelovou konstrukci, s velkoplošnými okny a nízkou sedlovou střechou. Je zde umístěn elektrický těžní vrat z r. 1916 (Pražská strojírna, elektro část dodala fa AEG Union Vídeň). V 50. a 60. letech 20. století byla větrní jáma změněna na pomocný důl s pravidelným osazenstvem. To si vyžádalo stavbu koupelen, kompresorovny ad. Provoz byl ukončen zároveň s provozem mateřského dolu Hubert (Eduard Urx 5) v r. 1992, kdy byla zasypána jáma. Důl dále slouží k odsávání důlních plynů (degazační stanice). Kromě elektrického vratu ve strojovně zůstal zachován elektrický pístový kompresor Siemens-Schuckert z r. 1913, umístěný v bývalé kompresorovně, dnes administrativním a sociálním zázemí. Oba stroje jsou památkově chráněny. Areál byl postupně citlivě obnoven v letech 2000 – 2012.