První hlubinný důl v ostravsko-karvinském revíru, založený v r. 1835. V letech 1901 – 1919 prošel rozsáhlou rekonstrukcí, která je základem jeho dnešní podoby. V té souvislosti byl důl vybaven parním strojem (Gutenhoffnunghütte Sterkrate v Oberhausenu, r. 1914), sešrotovaným v r. 1975. Důl byl za 2. sv. války přejmenovaném na Petershoffen, po válce na Masaryk a po znárodnění na Důl E. Urx. Těžil do r. 1973, kdy byla těžba převedena podzemní cestou do Přívozu (Důl Vítězný únor), těžba v jeho důlním poli byla skončena v r. 1991. V r. 1992 byla jáma zasypána kromě části těsně pod povrchem. V r. 1987 zde bylo založeno podnikové Hornické muzeum Ostrava, které areál v r. 1992 zpřístupnilo veřejnosti. V r. 2010 bylo změněno na rekreačně odpočinkové centrum s hornickým muzeem Landek Park. Hlavní provozní objekty dolu – jámová budova s těžní věží, strojovna těžního stroje, kotelna, kompresorovna, cechovna s koupelnami a dílny jsou postaveny v jednotném architektonickém výrazu, s charakteristickým plastickým členěním režného červeného zdiva kolem ústředního nádvoří kolem jámy na vyvýšené části terénu těsně pod svahem Landeku. Charakterem jim odpovídají budova kantýny a stolárna s pilou, které stojí stranou. Další budovy areálu – vrátnice, býv. správní budova čp. 65, dnešní správní budova, sklad hořlavin a tzv. Miskova vila leží většinou při vnitřní areálové komunikaci vedoucí od vrátnice k ústřednímu nádvoří, pocházejí z 20. let 20. století a jsou stavěny v jiném tvarosloví, jsou částečně nebo zcela omítané. V r. 1993 sem byla přemístěna kaple Sv. Barbory z Moravské Ostravy. Původního strojní vybavení se nedochovalo, v rámci muzea jsou zde umístěna zařízení z jiných dolů. Areál navazuje na národní přírodní památku vrch Landek s výchozy karbonských slojí na povrch.