divadlo

Divadelní budova leží západně od městského centra na rohu ulice Liberecké (dříve Reichenbergerstrasse) a Poštovní (dříve Poststrasse). Jedná se o solitérní budovu s členitým obdélným půdorysem, která má mírně odsazené hlavní severní průčelí orientované do Liberecké ulice. Před průčelím jsou umístěny dva mohutné secesní kandelábry (kopie původních z roku 1998). Základní členění budovy tvoří předsazená vstupní část s vestibulem a vstupním foyerem, prostor hlediště a zvýšená zadní část s jevištěm, z které vystupují nižší rizality s provozními prostory. Nižší přední část pro diváky je krytá valbovou střechou s kulatou větrací věžičkou, zvýšenou zadní část kryje sedlová střecha zdobená lyrami. Sedlové střechy jsou také na rizalitech jevištní části. Krytina je z titanzinkového plechu (původně břidlicové šablony a zinek). V hlavním průčelí jsou mezi dvěma pylony umístěny troje vstupní dveře kryté prosklenou stříškou nesenou litinovými konzolami, nad kterými jsou vysoká úzká okna do foyeru. Nad korunní římsou je prolamovaná atika s nápisem Městské divadlo (původně Stadttheater). Na pylonech vystupujících nad atiku jsou umístěny vozy tažené tygry, na kterých původně stály alegorické ženské postavy: Thálie, múza komedie držící hůl, vavřínový věnec a komickou masku a Europé, múza hudby držící lyru a trubku (obě sochy byly sneseny v 60. letech 20. stol. při opravách a jejich další osud není znám). Sousoší doplňovaly dvě reliéfní kompozice, nazvané Tanec a Rozloučení bojovníka. První zobrazuje múzu tanečního umění Terpsichoré, druhá symbolizuje tragedii ve scéně s múzou Melpomené (autor sochařské výzdoby je vídeňský sochař Ernst Hegenbart). Kromě této výzdoby jsou fasády dekorovány pouze běžnými štukovými prvky s motivy maskaronů, festonů, emblémů umění, městským znakem apod. Světle okrovou barvu hladkých omítek efektně doplňují plochy se žlábkovanou omítkou v kontrastní červené barevnosti. Budova je umístěna ve svahu a má dva částečně zapuštěné suterény, využité pro provoz. První suterén zabírá celý půdorys s výjimkou části vestibulu, druhý suterén zabírá asi polovinu půdorysu. Prostor jeviště je třípodlažní a je zastropen konkávně vypouklou železobetonovou skořepinou. Interiéry jsou zdobeny poměrně střídmě, autorská malířská a sochařská díla se zde neobjevují, základem výzdoby je zlacený štuk, leštěná mosaz a plyšové čalounění. Dominantním prvkem výzdoby je nástropní štukové zrcadlo s rostlinnými dekory a zlacenou secesní mříží. Divadlo slouží svému účelu dodnes. Jeho celková rekonstrukce proběhla v letech 1995 – 1998. Při této rekonstrukci byla odstraněna řada pozdějších stavebních úprav a v rámci možností bylo obnoveno jeho původní řešení.