Kostel sv. Stanislava se nachází ve středu obce na návrší, které z jižní strany zpřístupňuje mnohoramenné přímé kamenné schodiště. Kostel je orientovaná, zděná a omítaná jednolodní podélná stavba. Západnímu průčelí dominuje hranolová věž, která pod úrovní korunní římsy předstupuje z plochy fasády pouze mírným rizalitem. Na východní straně kostel uzavírá polygonální trojboké kněžiště, k jehož bokům se zrcadlově připojují pravoúhlé přístavby kaple a sakristie s oratořemi v patrech. Zdivo oratoří přitom dosahuje výšky korunní římsy lodi. K jižní straně kostela je navíc připojena pravoúhlá předsíň. Střecha lodi kostela je sedlová, nad závěrem zvalbená, nad oratořemi a předsíní valbová. Jako krytina je použita patrně vláknocementová šalbona imitující břidlici. Naproti tomu věž je zakončena oplechovanou cibulovou helmicí s polygonální lucernou a sanktusník nad presbytářem opakuje její tvarosloví od lucerny výše. Vrcholy obou věží zakončuje makovice s křížem. Fasády kostela jsou poměrně strohé, v minulosti necitlivě zjednodušené uplatněním tvrdé brizolitové omítky. Ta setřela profilaci hlavní římsy, zcela odstranila plochý pás pod ní, dále odstranila průběžnou profilovanou parapetní římsu a jednoduché okenní šambrány. Rozčlenění fasády tak dnes zajišťuje již jen sokl, zjednodušená korunní římsa a okna zapuštěná do jednou odsazené špalety. Průčelí bylo rovněž nevhodně doplněno o prosklené zádveří z ocelových profilů. Průčelí kostela je rovné, tříosé, s mělkým středovým rizalitem. K hlavnímu vstupu na ose stoupají čtyři schodišťové stupně. Vstup vymezuje pískovcový portál, jehož ostění plasticky imituje sloupy s římsovými hlavicemi, které vynáší profilovaný stlačený oblouk s vrcholovým klenákem. Klenák nese orámovanou reliéfní růžici. Hlavní dvoukřídlé kombinované dveře jsou novodobé nejen provedením, ale i nepůvodním vzhledem. Zatímco zadní strana je sesazená z úzkých latí, přední rámová je rozdělena do šesti čtvercových polí s vystupujícími odsazenými kazetami. Krajní kazety nesou ve středu kruhový reliéfní medailon s květem, střední kazety nesou v medailonu biskupskou mitru a rozevřenou knihu snad s palmovým listem. Nadsvětlík v záklenku je členěn paprsčitou svatozáří vycházející z centrálního kruhu s řeckým křížem. Po stranách vstupu se nacházejí malá pravoúhlá okna zabezpečená provlékanou mříží. V úrovni patra je průčelí prosvětleno trojicí menších obdélných oken s půlkruhovými záklenky. Dřevěná okna jsou celkově rozdělena do 8 tabulí, půlkruhový nadsvětlík je paprsčitě rozdělen do 4 tabulí. Všechna okna na kostele jsou mimo věž opatřena bílým nátěrem a zasklena pouze čirými skly. Nad průčelím se zvedá hranolová věž opticky oddělená korunní římsou lodi procházející i na tělo věže. Ze stran se k ní přimykají konkávně projmutá atiková křídla s drobnými čtvercovými okny do krovu. Věž je na ose průčelí prolomena analogickým okenním otvorem jako na rizalitu, tentokrát však uzavřeným pouze okenicí. Zvonicové patro pak prolamují ze všech stran již větší obdélná okna s půlkruhovými záklenky, zajištěná dřevěnými žaluziovými okenicemi. Okenní výplně věže a parapety všech oken jsou natřeny zelenou barvou. Věž vrcholí jednoduše profilovanou korunní římsou obloukově vypjatou nad kruhovými ciferníky hodin. Boky kostela prosvětluje pět párů obdélných chrámových oken s půlkruhovými záklenky. Z toho první osa od západu je v přízemí doplněna drobnými obdélnými okny s provlékanou mříží a v patře zkrácenými chrámovými okny. Dřevěná okna zde vyplňují jen horní polovinu jinak zaslepené špalety. Jsou rozčleněná do 16 tabulí, v místě nadsvětlíku paprsčitě do 8 tabulí. Parapet přitom zůstal zachován nejen oknu, ale i vlastní špaletě. Rovněž 2. pár oken je v místě kruchty částečně zkrácen, v ploše obsahuje bez nadsvětlíku 32 tabulí. Stejně zkráceno je i 3. okno na jižní straně lodi s ohledem na vsazenou předsíň. Následující chrámová okna již vyplňují celou výšku špalety a v ploše pak mají bez nadsvětlíku celkem 40 tabulí. Shodná okna pak prosvětlují i boční strany závěru presbytáře, naproti tomu u patrových oratoří je zvolen zkrácený model po vzoru předsíně. Okna oratoří jsou navíc z vnější strany zajištěna provlékanou mříží. Přízemní kaple pod severní oratoří je pak prosvětlena drobným oknem s provlékanou mříží ze severní a východní strany. Přístup od západu je veden pravoúhlým pískovcovým portálem posunutým do nároží. Ve vstupu jsou původní jednokřídlé kombinované dveře s klasicizující přední stranou, pobitou prkny skládanými na svislou osu do kosočtverce. Ve středu je plastický kruhový medailon s šesticípou hvězdou. Protilehlá sakristie je zpřístupněna rovněž ze západní strany, ovšem vstupem již bez kamenného ostění, který se nachází blíže vnějšího rohu. Před vstupem je trojice schodišťových stupňů a ve vstupu, s mírně segmentovým záklenkem, již mladší jednokřídlé kombinované dveře. Zatímco zadní strana má podobu rámových křížových dveří, vnější strana je obložena prkny skládanými klasovitě na svislou osu. Sakristie je prosvětlena dvojicí oken situovaných na jižní stranu. Jedná se o vertikálně obdélná osmitabulková okna, zajištěná provlékanou mříží. Předsíň při jižní straně lodi je prosvětlena drobnými okny z východní a západní strany. Přístupná je od jihu segmentově završeným vstupem uvozeným čtyřstupňovým schodištěm. Ve vstupu jsou osazeny jednokřídlé kombinované dveře, kde svlakovou konstrukci kryjí na čelní straně novější prkna skládaná klasovitě na svislou osu. Dveře na kostele jsou z velké části lakované či natírané lazurním nátěrem, pouze nejstarší dveře do kaple nesou zbytky okrového nátěru. Doplňujícím prvkem fasády je pískovcový heraldický znak vsazený mezi záklenky 3. a 4. jižního chrámového okna. V oválné kartuši, dříve štukově orámované, jsou vsazeny dvě samostatné části, a sice manželský erb zakladatelů kostela, obrácený klenoty dolů, a níže již správně orientovaná nápisová deska s rytým textem: „F.G.V.O.A.SGVO.GB / 16.76“ (Franz Graf von Oppersdorff, Anna Susanna Gräfin von Oppersdorff geboren Beess). Znak je evidentně do této pozice vsazen dodatečně a ještě ve špatné pozici. Interiér: Předsíň v podvěží je zpřístupněna hlubokou, oboustranně rozevřenou, valeně klenutou špaletou hlavního vstupu. Předsíň je zaklenutá plackovou klenbou orámovanou plochou lištou. Nalevo předsíně je situován plackou sklenutý prostor Božího hrobu a napravo schodiště na kruchtu a dále do krovu a věže. Z předsíně vedou do podkruchtí dvoukřídlé kombinované dveře, jejichž současný vzhled je výsledkem mladší úpravy. Svlaková konstrukce s rámovým klasicizujícím obkladem byla ve střední části vyříznuta a opatřena prosklenou výplní s kovovými madly. Stylově upravena byla i spodní část rámového obkladu nesoucí nově ve středu kazet geometrický dekor imitující rastr cihlové zdi. Vstup do plochostropého podkruchtí probíhá přes segmentově valenou, oboustranně rozevřenou špaletu. Kruchta je vynášena dvojicí pískovcových sloupů, její plná poprseň, členěná čtvercovými plastickými kazetami s rozetami, je do lodi obloukově vypjatá. Prostor za kruchtou opakuje členění a klenutí přízemí. Kruchta s lodí je klenuta valenou klenbou s čtyřmi páry protilehlých styčných výsečí (nad okny), jejichž hrany jsou v omítce vytaženy do hřebínků. V centru spojují výseče kruhové maltové svorníky, poslední na východní straně nese nápis IHS. Klenební patky dosedají na přízední polopilíře s římsovými hlavicemi. Na bocích klenby jsou provedeny kruhové malované medailony českých světců – na epištolní straně od východu – sv. Ludmila, sv. Anežka, sv. Vojtěch – na evangelijní straně od východu – sv. Václav, sv. Prokop, sv. Hedvika. Kněžiště odděluje od lodi stlačeně valený vítězný oblouk, jehož patky dosedají opět na přízední polopilíře s římsovými hlavicemi. Ve vrcholu záklenku je vsazena zalíčená reliéfní obdélná deska s datací 1845. Kněžiště je zaklenuto valeně s párem styčných výsečí sepjatých kruhovým svorníkem, v závěru konchou s trojicí výsečí. Přízední polopilíře v závěru jsou na ose vertikálně zalomeny a takto přechází i do klenby. Kněžiště je po stranách prolomeno vstupy do sakristie a kaple a průhledy do oratoří. Oratoře jsou otevřeny oblouky se stlačenými záklenky, přičemž na epištolní straně je oblouk uzavřen provlékanou mříží. Pod obloukem je v ploše proveden stylizovaný balkón vymezený profilovanými římsami a v centru doplněný řadou čtyř čtverců. Pod balkónem ještě probíhá horizontální plastický obdélník s kosočtvercem. Oratoře jsou přes celou šířku přístavku zaklenuty plackami rámovanými plochou lištou, přičemž na epištolní straně jsou navíc doplněny ve středu štukovým prstencem, na evangelijní straně vpadlým obdélným zrcadlem s projmutými rohy. Vstupy do sakristie a kaple mají stlačeně valené odsazené záklenky, vstup do kaple na evangelijní straně je bez dveří. Kaple zabírá jen část přístavku, jehož úzká západní část byla vydělena pro předsíň se schodištěm na oratoř. Zatímco předsíň probíhá na terénu, kaple je zapuštěná pod terén, což se projevuje z předsíně klesajícím třístupňovým schodištěm. Schodiště je uzavřeno širokými dvoukřídlými rámovými dveřmi se segmentově završenou zárubní, jež kopíruje špaletu otvoru. Strop kaple je proveden jako placková klenba rámovaná lištou, ve středu s vpadlým obdélným zrcadlem s projmutými rohy a štukovým kruhovým prstencem. Okenní otvory v segmentových špaletách jsou prolomeny těsně pod stropem. Vstup do sakristie je uzavřen dřevěnou obdélnou zárubní s dvojicí dveří, z nichž vnitřní dveře opakují vzhled vnějších dveří do kaple. Rovněž sakristie vyplňuje jen část přístavku, ale jelikož probíhá z větší části nad terénem, neprojevuje se zde již rozlišení výškových úrovní vůči vstupu. Západní strana přitom netvoří samostatnou předsíň, ale je rozdělena na hlubokou špaletu vstupu v JZ rohu a prostor schodiště na kazatelnu a oratoř, jehož nástup se nachází v severozápadním rohu. Úzké dřevěné schodiště je ze strany sakristie na 2. schodu uzavřeno jednokřídlými svlakovými dveřmi se segmentovým záklenkem. Interiér kostela je vylíčen okrově žlutou barvou, jíž jsou v lodi provedeny i špalety chrámových oken a výseče klenby. Bílou barvou jsou provedeny vlastní klenby, pilastry a špalety otvorů. Vítězný oblouk je zdůrazněn hnědou barvou a střední výseč závěru kněžiště tyrkysovou. Kostel je v podkruchtí a pod lavicemi vydlážděn kamennými deskami, v dalších plochách převážně historizující kobercovou dlažbou z přelomu 19.-20. století.