Popis odpovídá údajům na původním evidenčním listu zpracovaném: D. Antošovou, červenec 1968. Doplnění evidenčního listu: Lokalita se nachází na skalním útvaru - Wilsonově skále. Prostor lokality tvořila podle rozmístění nálezů malá plošina mezi dvěma skalními stěnami na východní a západní straně. Na severní straně je tento výběžek spojen s okolním terénem, kde se nachází druhá část s několikanásobnými valy. Na horní ploše s půdorysem rozeklaného trojúhelníka (36x 20 m) stály objekty hradního jádra. Podle nálezů propálené mazanice a chybějících fragmentů zdiva měly zřejmě dřevohlinitý charakter. Směrem k okraji náhorní planiny se o 7 m níž nachází nástupní plocha a teprve před ní přetíná spojení skály s planinou 20 m široký a 6 m hluboký příkop. Šikmo před ním se rozkládá druhý díl hradu, jenž patrně využil prehistorického hradiska. Na východě ho ohraničují skoro svislé skalní stěny a proti mírně stoupající planině od severu a západu ho chrání zdvojené (na západě až trojité) příkopy a tři pásy valů. První je nasypán na okraji kosodélné předhradní plochy (57x46 m), další valy jsou mezi příkopy a před nimi. Celek je velmi ostře modelován a příkopy resp. výška valů dosahuje od 2,5 až do 5 m. Směrem navenek se výška jednotlivých valů snižuje. Průkopem náspy a přes zasypané příkopy na severu prochází novodobá cesta od Hartvíkovic. V předhradí se rýsují dvě pravidelně tvarované prohlubně a uprostřed plochy před byl zjištěn kruhový základ s vnitřním průměrem 11 m. Hypotézu o pozůstatku věže by bylo nutno konfrontovat s dalšími možnostmi (mohl by to být např. základ vyhlídkového altánu). Chráněná plocha lokality je 9923 m2. Nejstarší doložené osídlení náleží pozdní době kamenné - kultuře jevišovické. Pravěké osídlení je známo od 30. let 20. století, kdy byl na lokalitě proveden menší výzkum. O středověkém využití lokality je první zpráva z r. 1556, která uvádí "pustý hrad Kokštejn" a znovu v r. 1629. Kufštejnem ho označují staré katastrální mapy. Na hradě zřejmě sídlili příslušníci rodů, kteří drželi Hartvíkovice, jež byly jeho hospodářským zázemím. Ves se připomíná k r. 1104, kdy měla být výbavou třebíčského konventu, ale nejméně od poloviny 14. stol. byla rozdělena na více dílů. Proto není možno s úplnou jistotou rozhodnout, zda stavebníky byli třebíčtí kláštení manové, nebo vlastníci alodního dílu. Právě o něm je známo víc, neboť majetkové změny se promítaly do zemských desek. V r. 1356 připadl díl k okareckému panství, na dalším seděli v l. 1365-1377 Hereš a Bohuněk, po nichž až do konce 15. stol. následovali jejich potomci. Jejich díl byl však malý a zápisy žádné sídlo nezmiňují, takže klášterní založení je přece je pravděpodobnější. Zejména, když držitelem manské části patrně byli vlastníci části alodní. Alespoň v r. 1373 je doložen Bohuněk a okolo r. 1460 jeho vnuk Mikeš. Datování života na hradě a poznání jeho podoby je bez archeologického výzkumu téměř vyloučené.