Hradiště (zhruba trojúhelníkového tvaru) z pozdní doby bronzové se nalézá na rozsáhlé ostrožně nad soutokem Ohře a Hrádeckého potoka, severovýchodně od osady Hradec, v poloze Na Pokladě nebo také Staré hradiště. Ostrožna je volně přístupná pouze od západu- zde je přístup hájen díky systému tří pásů opevnění, které hradiště dělí na tři části- zhruba 5 ha akropoli a dvě předhradí (vnitřní předhradí 5,8 a vnější předhradí 14,3 hektaru). Její severní stranu vysokou 40 m tvoří kaňon Ohře, který protíná plochý reliéf krajiny, na východě a jihu ji vymezuje rokle s protékajícím Hrádeckým potokem (Rokelkou). V těchto místech převyšuje plocha ostrožny dno rokle pouze o 15 metrů. Celá ostrožna se mírně sklání od západu k východu a vnější val je tak o 20 až 25 metrů výše než východní hrana ostrožny. Hradiště mělo dlouhou historii a dosti složitý stavební vývoj. Dnes se jeví jako trojdílné hradiště se dvěma předhradími a s vnitřním hradem na východě, chráněné příčnými, obloukovitě vedenými valy a příkopy. Celková plocha je 25 hektarů, z toho vnitřní hrad má 4,9 ha, vnitřní předhradí 5,8 a vnější předhradí 14,3 ha. Opevnění vnějšího předhradí tvoří val s příkopem na vnější straně. Val je 650 metrů dlouhý, v patě až 15 metrů široký a zhruba 3 metry vysoký. Směrem k severu se postupně vytrácí, kdežto na jihu se asi 30 metrů před okrajem ostrožny krátce stáčí dovnitř a ponechává do předhradí volný vstup. D. Koutecký označil toto místo za klešťovitou bránu. Výzkum E. Černé v roce 1986 zachytil zbytek sypaného tělesa valu. Nálezy jej datují do raného středověku. V severní části vnějšího předhradí je šest terénních stupňů, které zde vyrovnávají terén výrazněji spadající k severnímu okraji ostrožny. Prostřední val se zachoval v délce 255 m, změřená šířka byla 9 až 10 m a výška 2 m. Také tento val prokazatelně nechává na jižním okraji volný přístup do vnitřního předhradí a na severu mizí (tento val je neustále rozoráván, v době vzniku karty není téměř patrný) Jelikož chybějící severní části vnějšího i středního valu navazují na prostor zmíněných terénních stupňů, není vyloučeno, že tyto dva prvky spolu nějakým způsobem souvisejí. O konstrukci, složení a stáří středního valu nelze dosud nic říci. Největší pozornost věnovali archeologové vnitřnímu hradu. Tato část ostrožny je na rozdíl od plochého terénu předhradí vyklenuta v podélné ose. Výzkum I. Pleinerové v roce 1953 zachytil destruované zbytky raně středověkého opevnění i na jižním boku ostrožny. Vnitřní val byl v době výzkumu 200 m dlouhý, 17 m široký, z předhradí byl 13 m a z vnitřní plochy 6 m vysoký. Také tento val končil před jižním okrajem ostrožny. D. Koutecký zkoumal v roce 1972 vnitřní val sondou 66 m dlouhou a 2 m širokou a dalšími sondami v letech 1972 a 1973 plochu hradu. Nejstarším opevněním byl hliněný násep s keramikou štítarské kultury pozdní doby bronzové, který překrývala halštatská kulturní vrstva. Není vyloučeno, že násep nesl původně palisádu. Další opevnění vzniklo o 300 let později na sklonku doby halštatské a na začátku doby laténské. Terén byl nejprve upraven navážkou až 8 m vysokou, aby se vyrovnal nejvyššímu bodu u jižního okraje ostrožny. Na ní byly vztyčeny dvě hradby vzdálené od sebe 5 m; lze odhadovat, že byly nejméně 3 m vysoké. Před nimi byl příkop. Opevnění bylo vybudováno z dřevěných komor sroubených z kulatiny a vyplněných kamením a hlínou. Podle D. Kouteckého snese fortifikace svou mohutností srovnání s opevněním laténských oppid na Závisti a na Stradonicích. V tělese valu těsně pod komorami byla až 300 cm silná vrstva do červena vypálené hlíny, což je považováno za důkaz zániku hradby požárem. Raně středověké opevnění využilo staršího valu. Hradba na něm postavená měla roštovou konstrukci vyplněnou hlínou a čelní kamennou zeď. V době výzkumu byla zachována do výšky až 1,6 m. Ukončení všech tří valů před jižním okrajem ostrožny naznačuje, že pokud tudy vedla cesta do hradiště, mohla vzniknout nejdříve v raném středověku. Na severním strmém svahu ostrožny byla objevena lidská kostra v doprovodu raně středověké keramiky.