Montovaný dům čp. 454–XV se nachází v Alšově ulici na východním konci vilové kolonie, vytyčené ve druhé polovině 19. století. Ve své době dům způsobil malou revoluci, neboť individuální bydlení bylo považováno za „buržoazní přežitek“. Projekt vypracovaný Karlem Hubáčkem, Vlastimilem Šedem, Josefem Patrmanem a Václavem Bůžkem v rámci Krajského projektového ústavu v Liberci byl prototypem zamýšleného, avšak nerealizovaného rozsáhlejšího projektu variabilního obydlí, prezentovaného během Libereckých výstavních trhů, na jejichž koncepci se KPÚ podílel. Investorem byl MNV Liberec. Vypracováno bylo několik alternativ kombinujících různé hmotové, výškové a dispoziční řešení, včetně uplatnění dvojdomů. Projekt měl předvést levný, dostupný a kvalitní dům pro nejširší vrstvy obyvatel a dokázat, že ho lze vytvořit i s minimem prostředků. Zůstalo však jen u tohoto prototypu, do kterého se po skončení výstavy nastěhoval Karel Hubáček s rodinou. Po formální stránce má blízko ke corbusierovsky laděnému funkcionalismu (plochá střecha, pásové okno, piloty vynášející dům). Strohou a jednoduchou fasádu oživují dřevěné obklady a subtilní ocelové sloupy nesoucí patro a působivé, abstrahované formy domu zdůrazňuje i užitá, elegantní modrobílá barevnost. Netradičním prvkem jsou experimentální panely z pěnobetonu a drcené a velice tvrdé, lisované břidlice, které si podle vzpomínek Otakara Binara první všiml Karel Hubáček. Na fasádě domu se uplatnil další progresivní materiál, omítka Cerami, vyráběná v licenci britské firmy Pyrok IG. Celkový dojem umocňuje zdařile komponovaná zahrada, ohraničená modrým, autorským oplocením, rovněž dle Hubáčkova návrhu. Z přízemí, kde je zároveň situována garáž, stoupá kovové schodiště do patra, kde se nacházejí hlavní obytné místnosti. Z obývacího pokoje lze přejít do soukromých místností buď přes chodbu nebo přes kuchyň. V oblasti individuálního bydlení tak liberecký montovaný dům patří bezesporu k nejzajímavějším realizacím přelomu padesátých a šedesátých let 20. století.