Pozdně barokní socha sv. Josefa byla vztyčena na horní, severozápadní straně rozlehlého Tržního náměstí v Hrobu asi kolem roku 1740. Autor díla je neznámý, s ohledem na patronát oseckého cisterciáckého kláštera jej však lze hledat v okruhu sochařů činných pro tento klášter. Socha je vysekána z křemitého žlutavého pískovce středního zrna. Památka, vysoká celkově 533 cm, stojí mezi vzrostlými kaštany - s orientací čelem k západnímu průčelí kostela. Její základ tvoří podesta (rozměru 330 x 215 cm) o dvou stupních na půdorysu obdélníku, v jejíchž rozích jsou osazeny čtyři osmiboké patníky. Mezi patníky jsou pole kovového plotu. Na této podestě na profilovaném stupni spočívá mohutná základová část soklové architektury čtvercového půdorysu, z čela lehce konvexně, ze zadní strany konkávně vydutá. Z boku jsou k ní přisazeny nízké boční části, nesoucí dvě mohutné voluty se dvěma drobnými postavičkami stojících andílků na soklících. Čelo přechodu k dříku je na čelní straně opatřeno nevelkou kartuší, původně snad určenou pro nápis. Dřík nese na čelní straně orámovaný nízký kvalitní reliéf s výjevem Zasnoubení Panny Marie se sv. Josefem v klasickém ztvárnění ve skupině postav s veleknězem na schodišti chrámu se sloupovou architekturou v pozadí, nad nimiž se vznáší holubice Ducha Svatého. Nad reliéfem zasahuje do profilace lehce prohnuté římsy hlavice kartuš, vroubená páskou se zbytky akantu a se stylizovanou mušlí ve vrcholu s nápisem: HEILGER IOSEBH/BÜT FÜR/Uus/IIF (tj. v překladu: Sv. Josefe, oroduj za nás IIF). K bočním stranám dříku podstavce jsou přisazeny dva hranolové pilastry s girlandami a zdobnými volutami, podpírajícími lehce vysazené boční úseky obvodové římsy hlavice. Zadní strana dříku i římsy jsou ve shodě se spodní částí lehce konkávně prohnuté. Na krycí desce podstavce, původně završené lehce vzdutým (dnes zjednodušeně rovným) římsovým profilem, je osazen vlastní menší profilový nástavec se sochou sv. Josefa. V jeho spodní části je umístěna na kovové konzole, podepřené zvlněnou podporou, kovová lucerna. Vrcholová nadživotní postava světce představuje v kontrapostu stojícího muže středního věku s kučeravě stáčenými prameny vlasů a vousů, oděného v řaseném šatu s masivním, horizontálně situovaným objemem nadouvaného rozevlátého pláště za zády. Členění povrchu roucha je spíše naznačeno ve větších objemech, pravděpodobně jako poněkud rustikalizovaná reflexe vlivů oseckých kuenovských soch. Světec, spočívající na Ježíškovi láskyplným pohledem, před sebou přidržuje v náručí kříž, který objímá za svislé břevno malý nahý Ježíšek. Světec ho podpírá pravou rukou pod nohama a druhou rukou přidržuje kříž. Socha samotná je poměrně kvalitním sochařským dílem, s propracovanými detaily tváří, modelace rukou apod.; patrné jsou rovněž rozsáhlé stopy kamenického nástroje pro hrubší opracování - zubáku. V temenech hlav sv. Josefa i Ježíška jsou osazeny kovové zlacené svatozáře. Na vysazených postranních úsecích korunní římsy hlavice pod sochou svatého Josefa jsou vpravo a vlevo osazena kupovitá kamenná oblaka s vyhlížejícími hlavičkami andílků s křidélky. Socha byla nepochybně původně štafírována, při její podrobné prohlídce však nebyl na povrchu kamene zjištěn žádný zbytek barevné povrchové úpravy.