Základní devítiletá škola od Zdeňka Zavřela a Dalibora Vokáče tvoří pomyslné srdce sídliště Sever, zbudovaného pro pracovníky uranového průmyslu. Sídlištní komplex je rozdělen do tří hlavních celků, složených ze dvou bytných okrsků, mezi nimiž je situován areál občanské vybavenosti. Na projektu Základní devítileté školy pro 900 žáků začal pracovat ateliér SIAL, integrovaný v libereckém Stavoprojektu již v roce 1973. Investorem stavby byl koncernový podnik Uranové doly k. p. Hamr a dodavatelem Pozemní stavby Liberec. Škola vznikala posloupně v několika etapách a kolaudace proběhla v roce 1984. Součástí školního areálu byla i sportovní zařízení (bazén, tělocvičny, fotbalové hřiště s běžeckou dráhou, hřiště na odbíjenou a házenou), určené rovněž i pro obyvatele sídliště. Základní urbanistická osnova, vyznačující se vyváženou skladbou hmot, důmyslně reagující na terénní konfiguraci pozemku, je tvořena čtveřicí hlavních bloků (A-D). Jednotlivé bloky se v základním kompozičním celku pojily do dvou velikostně odlišných partií, propojených přízemním vstupním pavilonem, přičemž je zde uplatněn konstrukční systém montovaného skeletu MS 71. V architektonickém řešení se projevuje okouzlení estetikou hi-tech (výrazné ocelové prvky, slunolamy, přiznané konstrukce schodišť tvořící estetický prvek interiéru) spolu s elegantním, strohým neofunkcionalistickým pojetím, jenž za pomoci prosklených ploch docílilo působivého propojení interiérů s exteriéry. Větší část se dělí na nízký dvoupodlažní pavilon D a širší čtyřpodlažní pavilon A s učebnami, přičemž svým výškovým odstupňováním zvenčí vytvářejí působivé prostorné terasy. V navazujícím menším dvoupodlažním pavilonu B, orientovaným do Příbramské ulice, se nacházely také učebny. Jednotlivé pavilony propojovala centrální páteřní osa, jejíž součástí je i vstupní pavilon (C), obrácený do vnitřního nádvoří, evokujícího takřka Cour d' honneur. K hlavnímu, původně celoprosklenému vstupu stoupá dlouhé betonové schodiště, jež ústí na předsazenou úzkou terasu. Světlo je do interiérů přiváděno pomocí skleněných pásů z východní a západní strany. Ze severní a jižní strany je pásovými okny osvětlena pouze vstupní část C. Přísný, strohý, takřka neofunkcionalistický charakter školy, založené na atypickém půdorysném schématu, zjemňují elegantní kovové lamely slunolamů na východním průčelí. Ploché, nečleněné štítové stěny pavilonu s učebnami (A) ze severu a z jihu oživují mohutná ocelová dvouramenná technicistní schodiště. Při západním průčelí se nachází předsazený pavilon s tělocvičny s působivým, takřka celoskleněným pláštěm. Velmi progresivně je řešena rovněž dispozice, kdy třídy a chodby „zatím nejmodernější školní stavby v naší republice“ jsou „plné světla". Hlavní pavilon A s většinou učeben tvoří dvojice zrcadlově přivrácených křídel o sedmi traktech. Tři vnitřní trakty plní funkci hlavní komunikační chodby a při spojení ve všech čtyřech patrech vytvářejí vnitřní, shora šikmými průběžnými světlíky prosvětlenou dvoranu, přičemž první a druhé podlaží tvoří vlastně jakési interiérové terasy. Vertikální komunikační jádro tvoří dvojice železobetonových schodišť, procházející všemi poschodími. Svým řešením má interiér velmi blízko např. k obdobně koncipované galerii univerzity v Trondheimu, vytvářející hlavní společenský prostor i komunikační páteř. Jak výstižně konstatuje Jitka Kubištová "realizací základní školy Sever se město Česká Lípa počalo zvolna vymaňovat z mnohaleté architektonické nevýraznosti a provincialismu."