K průkopníkům terasových domů u nás patřil Karel Honzík. Jejich výhodou je jak jistá individualizace a vysoká míra intimity bydlení, tak i bezprostřední vazba na přírodní rámec. Také z hlediska oslunění představují nejvyšší dosažitelnou míru kvality bydlení. Zároveň umožňují "využití terénního reliéfu v celé jeho bohatosti, zdůrazňují jej, umocňují, využívají ho jako formotvorné složky při vytváření obrazu sídliště" jak konstatuje ve své základní publikaci Terasové domy (1976), věnované této problematice Ing. Arch. Otakar Nečas. Vyzdvihuje také ekonomický přínos terasového domu, který spatřuje zejména ve zhušťování dosavadní zástavby využíváním doposud nezastavěných svahů, urbanistické plošné hospodárnosti, efektivnosti komunikací a inženýrských sítí a také v tzv. dvojím bydlení, kdy v sobě spojují obytnou a rekreační funkci bez nutnosti vlastnit chatu či obdobný rekreační objekt v přírodě. Rané aplikování tohoto typu zástavby v Liberci (která předcházela i experimentálním terasovým domům Na Hřebenkách v Praze) snad souvisí s Vackovým zájmem o zahraniční architekturu a nové architektonické trendy, přičemž svou roli mohla sehrát i návštěva Švýcarska, které patřilo k nejrozvinutějším zemím v oblasti terasových domů s ohledem na charakter zdejší krajiny. Při stavbě liberecké realizace byla použita technologie monolitického betonu a ocelového skeletu s lehkou, cihlovou výplní a byla prováděna svépomocí družstvem SBD Nisa Liberec. Vacek zdařile využil přirozený, dobře osluněný svah o sklonu přibližně 28 %, přičemž usiloval, aby domy svým "přízemním, terasovitým charakterem vhodně zapadly do prostředí řídce zastavěného vilovou zástavbou a účinně ho zahušťovaly" jak podotýká v technické zprávě k projektu. Celkem 29 bytů je rozmístěno podél pěti společných chodeb, které půdorysně sledují přirozený terénní zlom. V první je z průchozí chodby zpřístupněno pět bytů, ve druhé rovněž pět, ve třetí a čtvrté šest bytů a v páté sedm bytů. Chodby jsou průchozí, 150-190 cm široké a osvětlené jak z obou čel, tak i druhotným osvětlením dvoukřídlými vchodovými dveřmi z každého bytu. Osvětlení vstupních hal bytů je přímé, kdy rovný podhled pod sešikmeným stropem je tvořen světlolamovým schématem. Součástí vybavení bytů jsou i vestavěné skříně na chodbách. Bytové jednotky mají identickou dispozici. Obytná část je tvořená vstupní halou, kuchyní a obývacím pokojem, z nějž se přes krytý prostor vstupuje na terasu se zahradou o rozloze cca 88 m2, která je s ohledem na sníh položena o 30 cm níže, než podlaha obývacího pokoje. Privátní lůžková část je přístupná ze zadní části obývacího pokoje a je tvořena třemi ložnicemi, koupelnou a toaletou. Ventilace toalety a koupelny bylo navrženo jako umělé, za pomoci ventilátoru. Značně atypický prvek interiérů pak představují krby, situované v obývacích pokojích. Kuchyně a jednu z ložnic Vacek navrhl osvětlit pomocí bazilikálních oken, které se v exteriéru objeví pod další vyšší terasou. Naproti tomu obývací pokoj a dvě ložnice orientoval na osluněnou terasu. Součástí areálu domů jsou garáže z roku 1970, nápaditě situovány nad samotnými domy, čímž byl eliminován hluk a zápach automobilů od obytné části.