Rohový dům je situován na rohu zástavby u břehu Továrního rybníka, v centrální části města Počátky. Bezprostřední okolní prostředí domu tvoří malý vnitřní dvůr a objekty okolní navazující zástavby. Dům si nechal v roce 1915 postavit místní továrník Tomáš Novotný. Návrh částečně vypracoval architekt Antonín Hübschmann (1884 – 1914) v roce 1914. Projekt však dokončil až po jeho smrti na haličské frontě jeho bratr Bohumil Hübschmann (1875 – 1961). Stavbu realizoval bratr zadavatele, stavitel Lambert Novotný. Objekt byl již od prvopočátku koncipován pouze jako sídlo pro rodinu zadavatele. Trojtraktový objekt je postavený na přibližně lichoběžníkové nárožní parcele, s okny obytných místností situovanými převážně směrem k Továrnímu rybníku. Rovinatost ploch domovních průčelí je doplněna oblými kruhovými výsečemi mělkých arkýři v patře a valbovou střechou s rohovými polygonálními dřevěnými vikýři, završenými kupolovitými oplechovanými stříškami. Pravoúhlá soustava říms a koncentrických obdélníků oken v průčelích byla pohledově sjednocena do celistvě působící horizontálně pojaté obálky domu. Vzhled a výraz průčelí je založený na střídání rozdílných strukturálních povrchů fasád a je dotvořený oblinami nároží a arkýřů. Měřítkem byla stavba, přizpůsobená maloměstskému prostředí. Tomu odpovídá i vnitřní dispoziční uspořádání domu. Do prostoru Lázeňské ulice se dům začleňuje vstupním průčelím, pokračujícím západním směrem předzahrádkou do malého podsklepeného rohového altánu. Parcela s předzahrádkou a s altánem mají v současné době jiného majitele. Původní vnitřní dispozice celého domu zůstala prakticky nezměněná. Ústředním obytným prostorem domu je hala v patře s originálně architektonicky ztvárněným přístupovým dřevěným dvouramenným schodištěm s kazetovým obkladem stěn. Z haly jsou přístupné další obytné prostory: salónek s jídelnou, hostinský pokoj, ložnice, dále kuchyně se zázemím, zimní zahrada, pavlač a sociální zařízení. V přízemí se vcházelo do domu přes vestibul s halou, ze které byly dále přístupné dílny, pokoj, sociální zařízení, stáj, průjezd i malý dvorek. V podkroví nalezneme rozsáhlou půdu s vestavěnou obytnou místností (původně šatna) a komorou. V objektu se dochovaly téměř veškeré původní výplně dveří a oken, včetně původního zasklení. Dřevěná okna i dveře mají původní kovové kličky, štítky a kliky. Bez zásahů zůstaly také původní mozaikové podlahy, kachlová kamna, částečně nástěnná a stropní svítidla i dřevěné parketové podlahy. Vnější vzhled objektu se od původního architektonického návrhu Antonína a Bohumila Hübschmannových takřka vůbec nezměnil. Výrazný, kamennými deskami obložený sokl kryje prostory suterénu. Vnější plášť přízemí je provedený liniově horizontálně strukturovanými omítkovými plochami, v patře omítkami škrábanými. Průčelí jsou prolomena vysokými okenními otvory s dřevěnými špaletovými okny. Objekt završuje vysoká valbová střecha krytá eternitovými šablonami. Vstupní plné kazetové dveře jsou lemovány stupňovitě ustupujícím portálem završeným výrazným nadsvětlíkem. Nad bočním vchodem z předzahrádky se nachází v oválné kartuši písmena TJN a letopočet 1914. Koncem 20. století vyměnila tehdejší majitelka v patře východního průčelí v místnosti zimní zahrady původní dřevěné okno za okno plastové.