Sochu sv. Vavřince tvoří vysoký trojstupňový sokl a vlastní socha světce. Celá skulptura stojí na osmistěnném kamenném fundamentu se střídavě užšími a širšími, konkávně vybranými stranami (vpředu uprostřed je širší strana). Sokl má tři části – dolní podstavec, hlavní střední část a menší část horní. Podstavec kopíruje tvar dolního fundamentu, tvořen je dvěma úseky; vyšším a mírně širším spodním a dvakrát odstupňovaným horním. Následuje konvex-konkávní přechod, na kterém je umístěna střední část soklu - čtyřstěnná hranolová, v dolní části konvex-konkávně rozšířená. Přechod rozšířeného spodku v hranol není plynulý, nýbrž rovný. Sokl je ve střední části opatřen reliéfní výzdobou na všech stěnách. Na rozšířeném spodku se nachází kartuše a na hranolovém úseku feston. Kartuše jsou oválné, širší (téměř kruhového tvaru), s širokým okrajem, který je uprostřed dolní a horní strany ohrnut směrem dovnitř; uprostřed pravé a levé strany přes okraj směřuje motiv akantu. Kartuše jsou prázdné. Na vyšší části soklu je reliéfní feston, tvořený rouškou a květy. Festony jsou zhotoveny jako protějškové dvojice – na přední a zadní straně jeden typ a na bočních stranách typ druhý. Feston na přední stěně má nařasenou roušku, upevněnou po stranách - její cípy splývají dolů. Hlavním motivem květů je střední velká rozvitá růže, po jejích stranách jsou pak menší květy a listy. Výrazným prvkem je menší rozevřený květ vlevo doleji – pod růží. Podobný je i feston na zadní stěně, avšak chybí onen dolní menší květ. Feston na pravé boční stěně má roušku méně nařasenou, květ uprostřed není růže, ale jiná květina - s mohutnými a rozevřenými okvětními lístky. Takový, avšak menší květ je ještě vlevo nad onou větší květinou. Levá boční stěna se odlišuje takto – velký střední květ má více vytvarované okvětní lístky a vpravo i vlevo od něj je vždy dvojice dalších květů (jeden šikmo nahoře a jeden šikmo dole). Festony jsou na soklu umístěny všechny stejně vysoko, takže dohromady tvoří girlandu, obkružující sokl. Střední úsek soklu ukončuje profilovaná římsa, uprostřed každé stěny se zvedající v oblou niku, vyplněnou mušlí. Tyto niky plynule přecházejí v podstavec vlastní sochy sv. Vavřince – mírně se rozšiřující a ukončený přesahující římsou. Sv. Vavřinec je zobrazen stojící, s nakročenou pravou nohou, která se rýsuje pod oděvem. Je oblečený do alby, členěné do širokých svislých záhybů a dalmatiky - dole s ozdobným lemem. Dalmatika je vpředu na pravé straně široce rozevřená, levý cíp je ohrnutý a dalmatika rozevlátá směrem k levé noze. Zatímco vpředu je jinak téměř nečleněná do záhybů, vzadu jsou čtyři diagonální záhyby, směřující od pravého ramene. Kolem krku má Vavřinec poměrně úzkou štólu, jejíž oba konce splývají až k pasu. Pravá světcova paže je ohnutá v lokti před tělem, ruka s rozevřenými prsty drží pozlacenou palmovou ratolest. Levá paže směřuje dolů, ruka přidržuje za držadlo pozlacený mřížkovitý rošt, opřený dole o podložku. Hlava je lehce nakloněná k levému rameni, vlasy jsou krátké, kučeravé, s tonzurou. Světec má široce otevřené oči, pootevřená ústa. Ve středu hlavy je upevněn železný hák pro pozlacenou hvězdovitou svatozář.