zastřešení nástupiště železniční stanice Karlovy Vary

Karlovarské nádraží Buštěhradské dráhy (nazývané dnes Horní nádraží), bylo postaveno na území obce Rybáře. Výpravní budova byla vystavěna Buštěhradskou dráhou podle typového plánu inženýra Josefa Chvály. Výpravní budova měla tři dvoupodlažní pavilony spojené dvěma přízemními spojovacími částmi. Budova byla opticky zmohutněna půdní nadezdívkou s drobnějšími okny. Jako řada ostatních výpravních budov Buštěhradské dráhy dostala pozdně klasicistní ráz, jehož charakteristickými prvky byla vedle pásové rustiky, bosovaných nároží a pilastrů zejména arkádová průčelí. Na rozdíl od jiných ale bylo karlovarské nádraží řešeno v majestátní formě s mohutným prostředním pavilónem o sedmi okenních osách. Boční pavilóny byly pětiosé. Střední trojosá část pavilónů byla zvýrazněna mělkým rizalitem, který byl v prostřední budově ukončen atikou s vyvýšeným štítem a na bočních budovách trojúhelným štítem. Nad hlavním vstupem ve střední sekci byl vyzdvižen litinový tříosý přístřešek. Pavilónové sekce byly zastřešeny valbovými střechami, propojovací koridory kryly sedlové střechy. Později, zřejmě ve 20. letech 20. století, byla výpravní budova rozšířena ještě o dvě krajní jednopatrové části. Budova měla dvě čekárny, menší pro cestující 1. a 2. třídy, větší pro cestující 3. a 4. třídy. Nástupiště první a druhé koleje bylo zastřešeno po celé délce budovy krytou halou zastřešenou sedlovou střechou s bazilikálním světlíkem, doplněnou na výpravní budově ze strany kolejiště obdobnou konstrukcí s pultovou střechou. Z původního nádraží se dodnes zachovala již jen ocelo-litinová krytá hala zastřešující první a druhé nástupiště, vyhotovená v duchu pozdního historismu. Konstrukci krytého perónu nese deset dvojic litinových sloupů. Každý sloup je rozčleněn na polygonální podstavec (který má dvakrát odstupňovaný plyntus - stylobat, vpadlé kazety, torus, římsu s profilem klasické kymy), kanelovaný dřík s atickou patkou (obsahující dva oblouny - trochilus a výžlabek - torus) a hlavici v korintském řádu. Hlavice pak vynášejí v podélném směru dvojici pravoúhlých litinových konzol a v příčném směru dvojici šikmých ocelo-litinových konzol, které jsou spojeny nýtováním. Pro odlehčení jsou konzoly projmuty a uprostřed vloženy kruhové otvory - v podélném směru volné a v příčných vazbách se zasazenou rozetovou kružbou. Zbylé plochy konzol vyplňuje rozvilinová dekorace. Odsazení vlastního profilu konzoly podporují ještě drobné konzolky. Na nástavci mezi hlavicí a konzolou byly osazeny hlavy lvů. V podélném směru konzoly podepírají příhradové ocelové nosníky (vazníky), nýtované, s diagonálami do ondřejských křížů. V příčném směru tvoří vždy dvojice sloupů s konzolami a spádovým střešním ocelovým nosníkem sedlovou rámovou konstrukci, která je doplněna vodorovným táhlem s věšadlem. Horní pas sedla je ve vrcholu projmut a opatřen opět rozetou s rozvilinami, nad niž je na vrchol sedla osazen příhradový světlíkový nástavec. V podélném směru je ve stejné výši jako světlíkový nástavec osazen nýtovaný příhradový přímopasý nosník s diagonálami opět ve tvaru ondřejských křížů. Světlík zajišťuje bazilikární přisvětlení a přirozené odvětrání prostoru pod přístřeškem. Na úvodním poli ze směru od Chebu jsou na krytí nosného pilířku příhradových nosníků osazeny karyatidy (atlanti dívčích polopostav). Na historickou ocelo-litinovou konstrukci navazuje novodobá konstrukce zastřešení zbývající části nástupiště z ocelových nosníků. Úprava plochy nástupišť je rovněž již novodobá.