1999990979 - zastřešení nástupiště železniční stanice Karlovy Vary
katalogové číslo
1999990979
název
zastřešení nástupiště železniční stanice Karlovy Vary
kraj
Karlovarský kraj
okres
Karlovy Vary
obec
Karlovy Vary
část obce
Rybáře
katastrální uzemí
Rybáře
kategorie
objekt
existující
ano

anotace

Ocelovo-litinová kostrukce z produkce strojíren a železáren Samuela Bondyho v Praze, byla na nástupiště osazena roku 1891. V Karlových Varech je to jedna z mála posledních ocelovo-litinových halových staveb.

dějiny

Stavbou a otevřením železničního nádraží v Karlových Varech došlo k propojení a vzájemnému spojení nejvýznamnějších světlových lázní Evropy. Do Karlových Varů pak začaly proudit velké davy lázeňských hostů především ze západní Evropy. Umístění nádraží v poněkud větší vzdálenosti od historického lázeňského centra způsobilo v následujících letech velký rozvoj Karlových Varů. Velký rozvoj zaznamenaly i Rybáře, které byly povýšeny na město. Výpravní budova byla postavena v patřičné reprezentaci význačného lázeňského města v majestátní formě. K této vznešené podobě patřilo samozřejmě i celkové vybavení nádraží, včetně krytého perónu 1. a 2. nástupiště. Proto je konstrukce přístřešku vybavena patřičným dekorem v podobě karyatid, lvů, rozvilin či rozet, nabývajících až gotizující nádech. Ve srovnání s obdobnými krytými peróny nádraží na území České republiky se jedná o mimořádný objekt. Ocelo-litinová konstrukce přístřešku je velmi kvalitním příkladem produkce strojíren a železáren Samuela Bondyho v Praze, řešená s ohledem na světový význam lázeňského města Karlovy Vary. Po demolici ocelo-litinové Vřídelní kolonády (1939) je, kromě Sadové kolonády (rejtř.č. 27946/4-4052), jednou z mála posledních ocelo-litinových halových staveb v lázeňském městě. Přečkala veškeré válečné události, poválečné opravy i neblahý současný osud výpravní budovy. Je poslední připomínkou kdysi vznosného nádraží spojeného se světovým věhlasem Karlových Varů.

historický vývoj

Na stavbě části Buštěhradské hlavní dráhy Březno – Karlovy Vary (1869-1871) se ve službách Vojtěcha Lanny podílel významný železniční stavitel ing. Jan Muzika (1832-1882). Plány k jednotlivým výpravním budovám pak vypracoval přední stavitel železničních budov inženýr Josef Chvála. Především díky jemu vděčí Buštěhradská dráha za výjimečné a jedinečné výpravní budovy, které vytvářejí vlastní charakter. Důležitá data v historii budovy: 1869 – 1870 - nádraží v Karlových Varech 11. srpna 1870 -první zkušební jízda vlakem Karlovy Vary, provoz od 19. září 1870 1870 - osazeno plynové osvětlení od Chebského mostu k nádraží od 9. prosince 1871 - zprovozněna trať Karlovy Vary - Praha 1891 - vybudováno zastřešení nástupiště železárnami Bondy Praha 17. prosince 1898 - byla vybudována první železná lávka přes kolejiště 1933 - 1934 - dostavba nádražní budovy směrem k lávce 1944 a 1945 - poničily nádraží americké nálety na Karlovy Vary 1945 - započala úprava těžce poškozené budovy, zůstala zachována pouze levá (západní) část a litinová konstrukce krytého perónu byla o polovinu své původní délky zkrácena.

stav zachování památkové hodnoty

2016: stav výpravní budovy po poškození v období 2. světové války po dílčích stavebních úpravách zachován až do současné doby. Dne 19. září 2015 započala demolice staré výpravní haly, na jejímž místě má být postavena výpravní hala. Historická ocelo-litinová konstrukce přístřešku je zachovaná v originálním stavu, v některých místech jsou dosud patrné zásahy po bombardování a následné obnově. Bednění sedlové střechy přístřešku je novodobé, vzniklé po obnově po válečných událostech.

popis

Karlovarské nádraží Buštěhradské dráhy (nazývané dnes Horní nádraží), bylo postaveno na území obce Rybáře. Výpravní budova byla vystavěna Buštěhradskou dráhou podle typového plánu inženýra Josefa Chvály. Výpravní budova měla tři dvoupodlažní pavilony spojené dvěma přízemními spojovacími částmi. Budova byla opticky zmohutněna půdní nadezdívkou s drobnějšími okny. Jako řada ostatních výpravních budov Buštěhradské dráhy dostala pozdně klasicistní ráz, jehož charakteristickými prvky byla vedle pásové rustiky, bosovaných nároží a pilastrů zejména arkádová průčelí. Na rozdíl od jiných ale bylo karlovarské nádraží řešeno v majestátní formě s mohutným prostředním pavilónem o sedmi okenních osách. Boční pavilóny byly pětiosé. Střední trojosá část pavilónů byla zvýrazněna mělkým rizalitem, který byl v prostřední budově ukončen atikou s vyvýšeným štítem a na bočních budovách trojúhelným štítem. Nad hlavním vstupem ve střední sekci byl vyzdvižen litinový tříosý přístřešek. Pavilónové sekce byly zastřešeny valbovými střechami, propojovací koridory kryly sedlové střechy. Později, zřejmě ve 20. letech 20. století, byla výpravní budova rozšířena ještě o dvě krajní jednopatrové části. Budova měla dvě čekárny, menší pro cestující 1. a 2. třídy, větší pro cestující 3. a 4. třídy. Nástupiště první a druhé koleje bylo zastřešeno po celé délce budovy krytou halou zastřešenou sedlovou střechou s bazilikálním světlíkem, doplněnou na výpravní budově ze strany kolejiště obdobnou konstrukcí s pultovou střechou. Z původního nádraží se dodnes zachovala již jen ocelo-litinová krytá hala zastřešující první a druhé nástupiště, vyhotovená v duchu pozdního historismu. Konstrukci krytého perónu nese deset dvojic litinových sloupů. Každý sloup je rozčleněn na polygonální podstavec (který má dvakrát odstupňovaný plyntus - stylobat, vpadlé kazety, torus, římsu s profilem klasické kymy), kanelovaný dřík s atickou patkou (obsahující dva oblouny - trochilus a výžlabek - torus) a hlavici v korintském řádu. Hlavice pak vynášejí v podélném směru dvojici pravoúhlých litinových konzol a v příčném směru dvojici šikmých ocelo-litinových konzol, které jsou spojeny nýtováním. Pro odlehčení jsou konzoly projmuty a uprostřed vloženy kruhové otvory - v podélném směru volné a v příčných vazbách se zasazenou rozetovou kružbou. Zbylé plochy konzol vyplňuje rozvilinová dekorace. Odsazení vlastního profilu konzoly podporují ještě drobné konzolky. Na nástavci mezi hlavicí a konzolou byly osazeny hlavy lvů. V podélném směru konzoly podepírají příhradové ocelové nosníky (vazníky), nýtované, s diagonálami do ondřejských křížů. V příčném směru tvoří vždy dvojice sloupů s konzolami a spádovým střešním ocelovým nosníkem sedlovou rámovou konstrukci, která je doplněna vodorovným táhlem s věšadlem. Horní pas sedla je ve vrcholu projmut a opatřen opět rozetou s rozvilinami, nad niž je na vrchol sedla osazen příhradový světlíkový nástavec. V podélném směru je ve stejné výši jako světlíkový nástavec osazen nýtovaný příhradový přímopasý nosník s diagonálami opět ve tvaru ondřejských křížů. Světlík zajišťuje bazilikární přisvětlení a přirozené odvětrání prostoru pod přístřeškem. Na úvodním poli ze směru od Chebu jsou na krytí nosného pilířku příhradových nosníků osazeny karyatidy (atlanti dívčích polopostav). Na historickou ocelo-litinovou konstrukci navazuje novodobá konstrukce zastřešení zbývající části nástupiště z ocelových nosníků. Úprava plochy nástupišť je rovněž již novodobá.

Digitální dokumenty (MIS)

Všechny dokumenty v MIS

Zobrazení na mapě

Definiční a přírůstkové body

Lokality

  • Kód CZ 14004, Rybáře, býv. město, Rybáře, Karlovy Vary, Karlovarský kraj
  • Kód CZ 25924, Nové Město, býv. městská čtvrť, Rybáře, Karlovy Vary, Karlovarský kraj

Regiony

Seznam pramenů/literatury (Carmen)

Události

  • vznik - 1891

  • úprava - 1945

    Při úpravách těžce poškozené nádražní budovy po 2. světové válce, byla litinová konstrukce krytého perónu o polovinu své původní délky zkrácena.

stáhnout data v .xls