Kostel sv. Petra a Pavla v Řeznovicích je řazen mezi nejvýznamnější stavby románské architektury u nás. Patří ke starší vrstvě soukromých panských svatyní. Vznikl nejspíše v poslední třetině 12. st. a byl původně patrně částí zeměpanského dvorce, předpokládaného v místech nynější fary. Jádro stavby tvoří hranol nad půdorysem čtverce, ke kterému přiléhají na třech stranách půlkruhové apsidy a který nad klenbou přechází v oktogonální věžovitý útvar vystavěný z neobyčejně přesně vypracovaného kvádříkového zdiva. Sochařská výzdoba přežila pouze na východní apsidě. Je zde obloučkový vlys plynule přecházející z nárožních lisén. Jeho původní konzoly byly pojaty velmi originálně. Střídá se na nich motiv okrouhlý a lineární, podobně jako u sdružených oken v oktogonu. Nad obloučkovým vlysem se táhne ozubový pás a jednoduchá římsa. Zvonice přechází v jehlancovitou, z cihel vyzděnou a omítnutou střechu, která ještě zvětšuje monumentálnost celé stavby. Na západní straně budovu původně uzavíralo hranolové stavení (nyní překryto mladší přístavbou lodi, doloženo archeologickými výzkumy). Západní útvar dosahoval do výše apsid, na západě byl pravděpodobně ukončen trojúhelníkovým štítem a v patře měl tribunu přístupnou z kostela po schodišti v síle jižní zdi a patrně i po lávce vycházející z tvrze. Z půdy nad tribunou bylo možno vstoupit dosud dochovaným průchodem do kostelní věžice, rozdělené na dvě patra. Nejpozději v 2. pol. 13. stol. získal někdejší soukromý kostel farní práva, neboť odtud pochází pozdně románská nádrž kamenné křtitelnice, nyní v ivančickém muzeu. Ve 14. století byl do severní apsidy vepsán náboženský text, patrně před r. 1483 vymalována východní apsida (malby s figurami sv. Ondřeje a Jana Evangelisty, nad nimi polopostavy andělů s nápisovými páskami, v konše se dochoval dolní cíp mandorly, náležející zaniklé postavě Krista). Asi v pol. 16. stol. bylo západní stavení zbořeno, podlaha kostela srovnána s východní apsidou a na nové úrovni přistavěna loď s jižním vchodem; ještě v 16. st. vznikla před ním předsíň. Rovněž v 16. st. nahradil staré zastřešení věže nynější zděný útvar. V 18. st. byla na východní straně přistavěna sakristie a spojena s kostelem průrazem ve východní apsidě, dnes zazděným; ta byla r. 1893 zbořena a vystavěna nynější u severní zdi lodi. Tehdy asi také prolomen západní vchod do kostela, pořízena nová hudební kruchta, zvětšena okna v bočních apsidách i v lodi, přizděn vnější sokl lodi; v neznámé době byly odsekány obloučkové vlysy bočních apsid. Roku 1947 byly vybourány zazdívky oken východní apsidy, bylo obnaženo původní zdivo uvnitř románské stavby a restaurovány objevené malby a nápis. K cenným součástem interiéru patří řada kamenných náhrobků převážně z 16. st a též zvon z doby kolem roku 1500.