Rozměrnou skulpturu tvoří vlastní trojiční sloup a balustráda se sochařskou výzdobou, sloup obklopující. Kolem šestistranné balustrády jsou dva kamenné stupně se zaoblenou hranou. Každé pole, nahoře a dole ohraničené mohutnou profilovanou římsou, tvoří sedm celých kuželek a dvě poloviční na obou vnějších stranách. Kuželky mají dole profilovaný podstavec, který se směrem nahoru zužuje a ukončen je římsou. Čtyřboké tělo kuželky se vzhůru rozšiřuje, stěny jsou opatřeny dvojitou kanelací. Následuje bochníkovitá zužující se část a konečně horní profilovaná římsa. Mezi jednotlivými poli balustrády se nachází na koso situovaný pilíř, na kterém stojí socha. Pilíř má předstupující střední část, nahoře a dole je vymezen římsou, která je pokračováním říms polí balustrády. Na přední stěně pilíře je vyryté zrcadlo, v němž je umístěna volutovitá konzola – závit má nahoře, vnější strana je vyžlabená. Nyní budou popsány sochy, stojící na pilířích balustrády, a to od sochy na pravé straně předního pole balustrády (stojíc čelem k sloupu) ve směru hodinových ručiček. První sochou je sv. Bernard. Jde o muže v řeholním rouchu, stojícího s odlehčenou pravou nohou. Hábit má široké rukávy, členěn je do záhybů, sledujících tvar těla. Pod oděvem se rýsuje pravá noha, ohnutá v koleni, část levé boty je viditelná. Světec má také pláštěnku s kapucí. Pravá paže, ohnutá v lokti, je pozdvižená (zhruba nad úroveň ramene), ruka držela kříž - dnes již chybí. Levá ruka přidržuje u levého Bernardova boku - nad pasem - velkou silnou knihu, opřenou o předloktí. Světec má polodlouhé vlnité vlasy a krátký plnovous, hlava je lehce nakloněna doprava a vzhůru. Další sochou je sv. Benedikt. Jde o starého muže, oděného do řeholního roucha a stojícího s odlehčenou levou nohou. Oděv je členěn málo, více záhybů je na velmi širokých rukávech hábitu. Světec má ještě pláštěnku s kapucí, pod oděvem je vidět špička pravé boty. Levá paže je ohnutá v lokti, v ruce drží světec kalich – před tělem, v úrovni pasu; pravá paže je lehce pozdvižená (nad úroveň pasu), ruka chybí. Benedikt má dlouhý plnovous, obličej je z větší části poškozen. Třetí socha znázorňuje sv. Jana Nepomuckého. Světec stojí s odlehčenou levou nohou. Oblečen je do kanovnického roucha, členěného do nečetných, převážné svislých záhybů. Mírně rozevlátá rocheta má dolní okraj ozdobený krajkou, u krku sepnutá kožešinová pláštěnka je poměrně dlouhá – zakrývá celé paže. Levá paže je ohnutá v lokti, ruka drží masivní krucifix – ukazováček je oddálen od ostatních prstů. Pravá paže je pozdvižená v úrovni pasu, v ruce drží Jan brk (?). Světec má polodlouhé zvlněné vlasy, krátký plnovous, na hlavě je biret. Výrazným prvkem zadní strany sochy jsou záhyby krajkového lemu rochety, pláštěnka má na zádech kratší širokou kapuci. Následující sochou je sv. František z Assisi – muž v řádovém rouchu, stojící s odlehčenou levou nohou na náznaku terénu. Hábit má širší rukávy, viditelné jsou nárty obou bosých chodidel. Kolem pasu je cingulum z provazu; jeden jeho konec vytváří u pasu smyčku, druhý pak visí až na zem. Na cingulu má světec na levém boku zavěšen růženec z masivních kuliček, zatočený do dvou smyček a ukončený křížkem. Levá paže je ohnutá v lokti a zdvižená nad pas, ruka drží předmět, z něhož zbyla pouze část (snad torzo kříže). Pravá paže, rovněž ohnutá v lokti, směřuje v úrovni pasu dopředu, ruka chybí. František má krátké vlnité vlasy a krátký plnovous, hlava hledí vzhůru doprava. Další ze soch na balustrádě je sv. Antonín Paduánský. Světec má mírně esovitě prohnutou postavu, stojí s odlehčenou pravou nohou. Zobrazen je jako mladý muž v řádovém oděvu, s bosýma nohama. Hábit je přepásán provazovým cingulem, jehož konec splývá podél pravé nohy. Na levé straně je za opasek zavěšen růženec z velkých kuliček, ukončený křížkem. Antonín má také pláštěnku s kapucí, na zádech pláštěnka splývá do tvaru trojúhelníku. Pravá paže je ohnutá v lokti, dlaň zahnutými prsty spočívá na prsou. Levá paže je ohnutá v lokti, ruka přidržuje u pasu velkou silnou knihu, na níž stojí malý baculatý Ježíšek. Ten je zpodobněn z profilu, s nakročenou levou nohou. Ježíškovi dnes chybí levá paže, pravou rukou se drží za Antonínův krk. Má krátké zvlněné vlasy, lehce se usmívá, dívá se na světce. Antonín má kučeravé vlasy sčesané z čela, hledí mírně vzhůru a doprava – na Ježíška. Poslední sochou je sv. Václav. Světec, stojící s nakročenou pravou nohou na náznaku terénu, je oděn do zbroje římského vojáka. Tunika je zakončená koženými pásy, v pase je široký zdobený opasek; suknice sahá po kolena. Na nohou má řemínkové boty, na holeni je podvazek, sepnutý sponou s motivem květu. Na pravém boku – pod opaskem – je pozůstatek po zničeném předmětu, snad zbrani (?). Oblečení doplňuje plášť, sepnutý na prsou obdélnou sponou a halící obě paže. Plášť je členěn do četných záhybů (hlavně na zadní straně sochy), vpředu je výrazný esovitý záhyb zhruba v úrovni světcova pravého kolene, na pravém boku pak poměrně ostrý záhyb za štítem. Pravá paže je mírně pozdvižená, ruka chybí; levá ruka přidržuje štít a žerď praporu. Štít, opřený o výstupek terénu u Václavovy levé nohy, je úzký a protáhlý, dole zavinutý. Na štítu je reliéf orlice s rozepjatými křídly. Světec má vlnité polodlouhé vlasy, krátký plnovous. Václav má na hlavě knížecí čepici, hledí doprava. Uprostřed balustrády se nachází vlastní sloup Nejsvětější Trojice, stojící na vysokém dvoudílném šestistěnném soklu. V obou úrovních se střídají vystouplé úzké stěny s mírně konkávními širokými; vpředu uprostřed je stěna užší. Dolní část soklu má dole dvoustupňový podstavec (horní stupeň je užší a nižší), zakončený zaoblenou římsou. Následují vlastní stěny dolního soklu. Užší strany jsou na všech třech stranách opatřeny zrcadlem s hrubým povrchem, dole zubovitě zúženým a konkávně vybraným (do střední špičky); na bocích jsou tato zrcadla pouze poloviční (se špičkou na vnitřní straně). Nahoře je vypouklá část s hrubým povrchem – až na lem, který je dole dovnitř vybraný. Pod touto vypouklou částí je čabraka se střapcem tulipánovitého tvaru (na přední stěně je střapec delší). Širší stěny soklu jsou hladké; na stěnách vpravo a vlevo od středu jsou na nich reliéfy, vzadu pak nápis. Na stěně vpravo od středu je obdélný rám s výjevem „Smrt P. Marie“. Celá scéna je situována na jakémsi pódiu, z něhož jsou viditelné tři stěny. Uprostřed je lůžko, pokryté látkou, splývající až na zem. Na loži leží na pokrývce a polštáři P. Marie, oblečená do šatů s dlouhými rukávy. Obě paže, ohnuté v lokti, spočívají v pase, pravá níže, než levá. Marie má dlouhé vlasy, kolem hlavy je svatozář s vyrytými paprsky Kolem lůžka jsou rozmístěni apoštolové – tři vpravo, tři vlevo a zbývající pak vzadu. Na pravé straně dole je apoštol, znázorněný z profilu - klečí na pravém koleni, má sepnuté ruce. Za ním stojí další apoštol – jediný bezvousý (mohlo by jít také o ženu, pak by však nesouhlasil počet apoštolů). Zobrazen je z profilu, lehce předkloněný, levá paže je ohnutá v lokti, ruka spočívá na podušce postele. Za ním, tedy za hlavou lůžka, stojí třetí z této skupiny apoštolů. Zpodobněn je z poloprofilu, v rukou drží palmovou ratolest (s velmi dlouhým stonkem, či umístěnou na tyči). Na levém okraji scény se nachází stojící apoštol, zobrazený z profilu. Paže jsou ohnuté v lokti a lehce pozdvižené, ruce drží knihu (?). Zbývajících osm apoštolů stojí zhruba v jedné rovině na levé straně, za postelí P. Marie. Směrem zleva tu jsou: část dnes již málo zřetelné hlavy z profilu, postava en face, hlava z profilu, poprsí z profilu, horní část hlavy, dvě postavy za sebou a jedna postava. Z těchto posledních tří je zcela vpravo polopostava téměř en face s pravou paží ohnutou v lokti (ruka zřejmě cosi drží), vlevo vedle něj další polopostava apoštola z profilu - má pozdvižené paže a rukama drží apoštola vpravo od něj za paži pod ramenem a konečně vzadu pak hlava z profilu a část paže. Nad postelí P. Marie - v pravé horní části výjevu - je baldachýn z řasnaté drapérie, vlevo a nahoře jsou pak oblaka. Z levého rohu těchto oblak vychází dlouhé paprsky záře, vpravo od nich je postava nahého andílka na oblacích. Je zobrazen z profilu; jeho levá noha, ohnutá v koleni, směřuje dozadu, pozdvižená ruka pak dopředu. Hlava andílka je otočena k pozorovateli. Na stěně soklu vlevo od středu je druhý reliéf se scénou Nanebevzetí P. Marie, opět v obdélném rámu. P. Marie je zde znázorněna sedící na oblacích, nesených andílky. Marie je oblečena do přepásaných řasnatých šatů ke krku a s dlouhými rukávy a v rozevlátý plášť, přecházející přes její pravou paži dopředu, kde kryje šaty. Pod oděvem se výrazně rýsují nohy, chodidla jsou bosá. Natažená levá paže je pozdvižená do úrovně pasu, ruka s roztaženými prsty a viditelnými rýhami v pokožce má dlaň otevřenou k pozorovateli. Pravá paže je ohnutá v lokti, dlaň spočívá na prsou. Marie má dlouhé vlnité vlasy se střední pěšinkou, lehce pootevřená ústa. Za hlavou, nakloněnou k levému rameni, je velká svatozář z plastických, šikmo ukončených paprsků. Na oblacích pod nohama P. Marie jsou tři andílci; vpravo a vlevo je vždy jedna celá postava v letu a uprostřed pak andílčí hlavička. Andílek na pravé straně (z hlediska pozorovatele) je znázorněn z profilu. Obě nohy má pokrčené - pravá je více vzadu, levá paže je ohnutá v lokti, ruka přidržuje oblak. Na zádech je vidět jedno křidélko. Andílek má hlavu otočenou na pozorovatele, má zvlněné vlasy, usmívá se. Levý andílek je rovněž zobrazen z profilu; pravá noha je téměř natažená, pokrčená levá směřuje dozadu. Andílek má pravou ruku zabořenou do oblaků, takže dlaň není vidět. Na hlavě jsou vlnité vlasy, na zádech křidélko. Andílek má poměrně velký podbradek. Zhruba uprostřed je pod oblaky okřídlená andílčí hlavička, o něco větší, než hlavy celých andílčích postav. Má vlnité vlasy se střední pěšinkou, patrně se usmívá. V horní části výjevu jsou bachraté mraky, uprostřed přerušené půlkruhovou září z paprsků stejného typu, jako je svatozář P. Marie. Na zadní širší stěně soklu je předstupující obdélné pole s nápisem: „IN HOHOREM / S S TRINITATIS / B. VIRGINIS MARIA / IN COELIS CORONATA / ? / ? / ? / 1723 (?)“ (na starším evidenčním listu je nápis zapsán takto: „IN HONORE S. S. TRINITATIS ET VIRGINIS MARIAE IN COELIS CORONATAR FIERI FECIT JOAN. GEBORG. ADAL. GEISLER 1721“). Dolní sokl ukončuje bohatě profilovaná římsa, na níž – vždy nad užší stranou soklu – stojí sochy. Uprostřed je to Panna Marie a po stranách andělé. P. Marie je zobrazena čelně, klečící na bachratých obláčcích. Oblečena je do dlouhých přepásaných šatů s dlouhými rukávy, nabranými do manžety a v rozevlátý plášť, sepnutý na prsou. Plášť směřuje odzadu dopředu, kde se dole uprostřed spojuje; okraj bočních stran pláště je ven ohrnutý. Marie má sepjaté ruce zhruba v úrovni pasu, spojené jsou pouze prsty, nikoliv celé dlaně. Vlnité dlouhé vlasy jsou sčesané z čela se střední pěšinkou, Marie se lehce usmívá. Vpravo od P. Marie se nachází socha anděla s věncem růží. Anděl je zobrazen čelně, klečící na pravém koleni. Jeho jediným oděvem je rouška, vedoucí ze zad kolem pasu a splývající mezi andělovýma nohama. Oběma rukama drží před tělem velký věnec z růží - levá paže je výše než pravá. Pravá ruka má výrazně oddálený palec, prsteníček a malíček levé ruky věnec nedrží. Anděl má dlouhé vlnité vlasy, sčesané z čela; mírně se usmívá. Hlava je nakloněna doprava, na andělových zádech jsou velká křídla. Vlevo od P. Marie je socha druhého anděla. I on je zobrazen jako klečící – na obou kolenou, situován je en face. Podobně jako jeho protějšek není kromě roušky oděn. Rouška vede kolem pasu, sahá do půli stehen a anděl ji přidržuje pravou rukou u svého pravého boku. Levá paže je ohnutá v lokti, ruka spočívá na prsou. Anděl se tělem i hlavou naklání doleva, má přivřené oči, pootevřenými rty se usmívá. Vlnité dlouhé vlasy jsou sčesány z čela, na zádech jsou křídla. Horní část soklu je užší, než dolní; i zde se střídají užší a širší stěny. Na širších stěnách s hladkým povrchem je vždy vyryté obdélné pole, v kterém je zhruba nad polovinou výšky feston s květy a listy. Ten přechází přes okraj polí na stěny užší, kde je převázán kolmo směřující rouškou (širokou stuhou). Feston je v detailech na jednotlivých stěnách proveden odlišně. Užší stěny soklu mají – až na okraje – hrubý povrch. Oblá římsička odděluje část s masivní hlavní římsou soklu, která se na širších stěnách zvedá do mírného oblouku. Na hlavní římse se vlevo od přední úzké stěny soklu nachází soška andílka. Jde o dětskou postavu, jejímž jediným oděvem je rouška – vede přes pravou paži, kterou celou zakrývá, podél levého boku a jedním cípem pak mezi andílkovy nohy. Andílek pravým kolenem klečí na obláčku, levá noha, ohnutá v koleni, směřuje mírně dozadu. Andílek má kučeravé vlasy sčesané z čela, pravá paže je ohnutá v lokti, ruka spočívá na prsou. Na zádech jsou malá křidélka. Na soklu je umístěn šestistěnný obelisk se sousoším Nejsvětější Trojice, zachovávající členění soklu na užší a širší stěny. Obelisk je dole přerušen zúženou částí, nad ní pak již pokračuje plynule vzhůru. Velká část jeho plochy je zakryta bohatě členěnými menšími i většími oblaky, mezi nimiž jsou na přední straně obelisku situovány celkem čtyři andílčí hlavičky s křidélky pod bradou. Vpravo dole (z hlediska pozorovatele) je hlavička s vlnitými vlasy, andílek má široce otevřené oči, pootevřená ústa a špičatou bradu. Vlevo, o něco výše, je další hlavička. Andílek má kučeravé vlasy, kroutící se v partii uší, pootevřené oči a ústa v náznaku úsměvu. Třetí hlavička je uprostřed, v úrovni kolen Krista a Boha Otce. Je nakloněná doleva (z hlediska pozorovatele) a lehce zakloněná. Andílek má kudrnaté vlasy sčesané z čela, výrazné rty, velký podbradek. Poslední hlavička se nachází v horní části obelisku, z hlediska pozorovatele vpravo od koruny, kterou drží Kristus a Bůh Otec. Je hodně nakloněná doprava (tedy směrem vně), takže je téměř ve vodorovné poloze. Má vlnité vlasy sčesané z čela, křidélka díky pozici hlavy směřují svisle. Vlastní Nejsvětější Trojice je situována takto: zhruba v polovině přední strany obelisku jsou sedící Bůh Otec a Kristus, zcela nahoře pak Duch svatý. Bůh Otec je situován z hlediska pozorovatele vpravo. Oblečený je do dlouhého oděvu s dlouhými rukávy, viditelné jsou bosé prsty pravého chodidla. Pod šatem se rýsují obě nohy. Na levém stehně Boha Otce je poměrně velká zeměkoule, pravá paže je pozdvižená, ruka přidržuje za vnitřní stranu královskou korunu – spolu s Kristem. Bůh Otec má dlouhý vlnitý plnovous, vlnité vlasy (na čele chybí). Má pootevřená ústa, na čele jsou vodorovné vrásky. Kristus sedí na levé straně; má překřížené nohy – pravá vede přes levou, chodidlo spočívá na obláčku (s třetí andílčí hlavičkou). Kristus není oblečen, partie beder kryje rouška. Nohy jsou svalnaté, na nártech jsou rány po hřebech. Pravá paže, ohnutá v lokti, se zčásti opírá o obelisk, prsty vyklenuté ruky se dotýkají prsou. Levá paže je ohnutá v lokti, směřuje k obelisku, kde rukou přidržuje za vnitřní stranu korunu. Kristus má kratší vlnitý plnovous a rovné dlouhé vlasy, sčesané z čela a členěné do silnějších pramenů. Královská koruna má zdobenou obroučku, liliovité listy a látkové dýnko. Je uzavřená. Ve vrcholu přední strany obelisku se nachází Duch svatý v podobě čelně situované holubice s rozepjatými křídly. Holubice má vějířovitý ocas, křídla tvoří tři úrovně per. Zadní stranu obelisku z větší části zakrývají bohatě členěné oblaky různé velikosti.