Sousoší sv. Jana Nepomuckého má netypické uspořádání. Spíše se jedná o soubor soch, neboť jeho jednotlivé části mají vlastní sokl, avšak všechny stojí na společné podnoži. Jde o poměrně rozměrnou plošinu, přístupnou po dvou schodech – plošina je zároveň třetím (horním) stupněm. Všechny tři stupně mají stejný tvar, pouze se směrem vzhůru zužují (tj. dolní stupeň je nejširší, horní, na němž stojí jednotlivé části skulptury, je nejnižší). Boční strany a zadní strana jsou rovné, přední strana je pak uprostřed konkávně vybraná. Rozmístění na horní plošině je následující: uprostřed se nachází velmi vysoký sokl, na němž stojí socha sv. Jana Nepomuckého. Vpravo a vlevo od něj – a také více vzadu – stojí na nižších soklech sochy sv. Alžběty (vpravo) a sv. Karla Boromejského (vlevo). Před těmito dvěma sochami je na každé straně nejnižší sokl s ozdobnou vázou. Oproti oběma sochám je posunutý více vnějším směrem (tj. levý sokl doleva a pravý doprava) a zároveň více dopředu, než sokl sochy sv. Jana Nepomuckého. Ústřední socha sv. Jana Nepomuckého je umístěná na vysokém soklu. Ten je dvojdílný, obě části jsou zhruba stejně vysoké. Spodní část dolního soklu tvoří dvojstupňový podstavec – dolní stupeň je mírně širší a vyšší, než stupeň dolní. Podstavec konkávně přechází ve vlastní dolní sokl, lemovaný dole po obou bocích volutou – s dovnitř zavinutým závitem. Na přední stěně soklu se nachází reliéfní motiv padající vody, jehož počátek je na hranici mezi dolním a horním stupněm vlastního soklu. Jde o kartuši, lemovanou prohnutými rozvilinami, z níž padá voda kaskádovitě do tří misek pod sebou (dolní miska je nejširší, horní nejužší). Z dolní misky teče voda na plošinu, na níž sokl stojí, v dolní části proudů vody jsou provedeny plastické šesticípé hvězdy. Je jich pět a rozmístěny jsou do trojúhelníkovitého tvaru. Boční stěny dolní části soklu jsou prosté, na zadní stěně je nahoře část obdélného zrcadla s dovnitř vykrojenými rohy. Dolní sokl zakončuje mírně přesahující profilovaná římsa. Horní sokl se směrem vzhůru zužuje, na obou bocích je lemován volutou (menší závit je nahoře, větší dole, oba jsou zavinuté dovnitř). Všechny stěny horního soklu jsou opatřeny reliéfní výzdobou. Na přední stěně je dole rostlinný motiv s rozeklanými listy, ve střední části symetrický ornament ze zatočených stvolů s listy a nahoře pak čelně orientovaná voluta. Stejná je i výzdoba zadní stěny, pouze s drobnými odchylkami v provedení. Reliéfy na obou bočních stranách soklu jsou odlišné od přední a zadní stěny, avšak vzájemně shodné. Široká páska tvoří dvě pole symetrických tvarů – s prohnutými a vypouklými stranami, zdobenými rozvilinami. V dolním poli je dole mušle, horní pole vyplňuje rostlinný střapec. Horní sokl ukončuje profilovaná římsa, která se na přední straně soklu dvakrát zalamuje. Na horním soklu se nachází socha sv. Jana Nepomuckého, která má vlastní podstavec s bohatou plastickou výzdobou. Tento podstavec je provedený netradičně – jako váza s konvex-konkávní dolní částí a miskovitou horní částí s obloučkovitým okrajem. Na této váze je pak umístěna vlastní socha světce. Soklová váza je na všech stranách opatřená reliéfní výzdobou z převážně rostlinných motivů, které jsou v dolní části vázy prohýbané, stáčející se a rovněž zde najdeme rostlinné střapce – ty tvoří výzdobu také miskovité horní části vázy. V soklové váze se nacházejí bohaté bachraté obláčky, přesahující její šířku. Na těchto obláčcích klečí sv. Jan Nepomucký, doplněný dole po stranách okřídlenými andílčími hlavičkami. Světec je zobrazen v dynamické pozici, kdy nohy má natočené směrem doleva (z hlediska pozorovatele) a trup pak mírně doprava. Oblečený je do kanovnického roucha, členěného do četných záhybů. Rocheta, lemovaná dole krajkou, je na Janově pravém boku rozevlátá, mozzetta zakrývá celé paže – u krku je zavázaná šňůrkou, která má dole velký střapec. Na krku je vysoký kolárek, zapnutý na tři konflíky. Světec má obě paže ohnuté v lokti – pravou před tělem, ruka přidržuje za dolní konec krucifix a palmovou ratolest. Palec a malíček jsou natažené, oddálené od zahnutých zbývajících tří prstů. Krucifix je poměrně široký - tělo Krista je svalnaté, nohy přibité jedním hřebem (pravá přes levou) a hlava výrazně nakloněná k pravému rameni. Na horním konci svislého břevna je velká tabulka s nápisem I N / R I, na dolním konci zatočená směrem ven. Palmová ratolest je silným stonkem položená na krucifix, její zvlněné listy leží vpravo vedle kříže a pod pravou stranou vodorovného břevna. Světcova levá paže vede mírně od těla, ruka přidržuje za dýnko biret. Jan Nepomucký má vlnité polodlouhé vlasy, na bradě má krátký plnovous. Hlava je zakloněná a mírně natočená k pravému rameni, oči hledí vzhůru. Kolem hlavy je zlacená obručová svatozář se symetricky rozmístěnými pěti pěticípými hvězdami. V obláčcích u Janových nohou se nacházejí andílčí hlavičky. Vedle světcovy levé nohy je jedna – nakloněná na pravou stranu (z hlediska pozorovatele). Andílek má vlnité vlasy – až na jeden pramen na čele - sčesané z čela. Má oči mandlového tvaru a silná ústa, křidélka jsou pod andílkovou bradou. Před pravou nohou sv. Jana Nepomuckého jsou další dvě hlavičky vedle sebe - natočené směrem k sobě. Obě mají vlnité vlasy, uprostřed čela s jedním pramenem, pravá hlavička hledí vzhůru, zatímco levá směrem ke svému sousedovi. Pravý andílek má pootevřená ústa a jeho pravé křidélko je zalomené směrem dolů. Po stranách ústřední sochy sv. Jana Nepomuckého, více vpředu, stojí vždy jeden sokl s vázou. Jsou stejné (až na drobné odchylky v provedení), bude proto popsán pouze jeden, a to ten, který se nachází na pravé straně (tj. před sochou sv. Alžběty). Sokl má trojstupňový podstavec, přičemž dolní stupeň je nejširší a nejvyšší a horní nejužší a nejnižší. Na podstavec navazuje vlastní hranolový sokl, který má na každé stěně vyryté obdélné zrcadlo s dovnitř vykrojenými rohy. Na přední stěně a obou bočních je v horní části tohoto zrcadla střapec, tvořený třemi rostlinnými motivy nad sebou (dolní motiv je nejmenší). Sokl ukončuje přesahující profilovaná římsa. Na římse je umístěná čtyřstěnná váza, která se směrem vzhůru kónicky rozšiřuje. Všechny čtyři stěny vázy jsou stejné (až na drobné odchylky v provedení). Nahoře uprostřed stěny je mušle s dovnitř zatočeným dolním okrajem, za který je zavěšený feston z květů a listů. Na bočních okrajích stěny jsou dvě voluty, směřující z dolního a horního okraje ke středu, kde jsou dovnitř zatočené. Voluta je i ukončujícím prvkem stěny – zde však situovaná vodorovně, s dovnitř zatočenými závity po obou stranách. Velmi podobně je provedený i sokl sochy sv. Alžběty, stojící více vzadu. Jeho podstavec je však o hodně vyšší a ozdobné zrcadlo – se střapcem - je pouze na přední stěně, ostatní stěny jsou prosté. Také váza se v mnohém podobá váze na soklu – má stejný tvar a postranní voluty navíc také dole. Odlišná je výzdoba stěn. Nahoře na přední stěně je oválná, na výšku orientovaná kartuše, lemovaná rozvilinovým dekorem. V kartuši je nápis „S. / Elisabeta“. Pod kartuší je nahoře hrotovitě rozšířené obdélné pole, lemované opět rozvilinami. Podobně jsou provedeny i ostatní stěny, kde však chybí nápis a kartuše je prázdná. Na váze je postavená vlastní socha světice, zobrazené en face. Sv. Alžběta stojí na deskovém podstavci, s odlehčenou pravou nohou. Je oblečená do dlouhých šatů (či kabátce) s rukávy po loket, pod nimiž jsou vidět dlouhé rukávy spodního oděvu. Šat má v horní polovině příčné zapínání na stužky, které mají dole vždy tři střapečky. V dolní části je svislý okraj šatu lemovaný kožešinou, stejně jako rukávy. Pod šatem jsou vidět části bosých chodidel. Světice má ještě plášť, halící záda a levou paži až po ruku. Oděv je členěný do nečetných záhybů. Na hlavě, kryté rouškou, má sv. Alžběta posazenou knížecí korunu. Kolem hlavy je zlacená obruč svatozáře. Světice má levou paži ohnutou v lokti vedle těla, ruka přidržuje košík bez rukojeti, opřený o tělo. Košík je plný chlebů, z nichž jeden Alžběta podává nataženou pravou rukou žebrákovi, sedícímu vedle jejího levého boku. Žebrák sedí s překříženýma pokrčenýma nohama (pravá vede přes levou), v levém profilu. Jde o hubeného nahého muže, oděného pouze do bederní roušky. Obě pozdvižené paže jsou ohnuté v lokti, ruce sepjaté před tělem. Muž má polodlouhé vlnité vlasy, hlava je zakloněná – hledí nahoru ke světici. Protější socha sv. Karla Boromejského má stejný sokl, jako socha sv. Alžběty – pouze s jiným nápisem: „S / Carolus / Borromaeus (?)“. Světec je zobrazen jako stojící en face, s odlehčenou pravou nohou. Je oblečený do kardinálského roucha, avšak bez pokrývky hlavy. Rocheta má na dolním okraji krajkový lem, pláštěnka kryje paže po loket. Oděv je členěný do několika diagonálních a svislých záhybů, pod šatem jsou vidět části bosých chodidel. Na krku má sv. Karel zavěšený provaz, sepnutý sponou a dále kříž, kolem krku je položena štóla s plastickým dekorem. Světec má krátké vlnité vlasy, hořejšek hlavy je bez vlasů. Hlava je mírně nakloněná k levému rameni, na čele jsou vrásky. Kolem hlavy je zlacená obručová svatozář. Světec hledí dolů – na žebráka, který sedí v pravém profilu vedle jeho pravé nohy. Karlova pravá paže je natažená, u těla, ruka drží hostii. Pravá paže je ohnutá v lokti před tělem, ruka drží velký kalich. Žebrák sedí s pokrčenýma nohama, levá noha směřuje dozadu. Jde o hubeného nahého muže, sedícího na roušce. Obě paže má ohnuté v lokti, ruce sepjaté před tělem. Na zakloněné hlavě má šátek, jehož cípy mu splývají na záda. Muž má vlnité vlasy a krátký plnovous, hledí vzhůru, ústa má pootevřená.