Areál bývalého dolu Julius III. tvoří rozsáhlý soubor objektů, z nichž pouze některé jsou předmětem památkové ochrany. Umístěné jsou ve vzájemné blízkosti. Ve středu se nachází jámová budova s těžní věží vodní jámy a se strojovnou, západně od ní je pak jámová budova s těžní věží vtažné jámy a oběhem vozů. Jižně od jámové budovy s těžní věží vodní jámy a se strojovnou je situováno torzo komína, východně od ní se pak nacházejí dva objekty dělnické kolonie, umístěné v jedné ose. Všechny objekty pocházejí z 80. let 19. století. Jámová budova s těžní věží vtažné jámy má čtvercový tvar, fasády člení nárožní lizény a mezipatrová římsa. Těžní věž má příhradovou konstrukci. K budově se napojuje objekt s oběhem vozů ocelové a železobetonové konstrukce. Budova strojovny a původní kotelny je dvoudílná. Strojovna parního těžního stroje (movité kulturní památky) má fasády členěné lizénami, část je vyvýšená. Krov je příhradové konstrukce, střecha sedlová. Druhou částí je původní kotelna, později sklad. Jámová budova s těžní věží vodní jámy a strojovnou je rovněž dvoudílná. Obě části mají obdélný půdorys a jednoduché fasády bez členění. Z jámové budovy vystupuje ocelová těžní věž, její fasády, stejně jako u strojovny, člení průmyslová dělená okna. Střechy jsou pultové. Z původního komína zůstala jen čtvercová dolní část. Je tvořená soklem z režného cihelného zdiva, který člení zrcadla s vystupujícím písmenem X a nahoře pak profilované římsy. Oba obytné objekty, které byly součástí dělnické kolonie, jsou provedené obdobně. Nízké přízemní stavby mají obdélný půdorys. Fasády člení kromě otvorů lizénové rámy, okna jsou nahoře ukončená do segmentového oblouku. Střechy jsou sedlové. V každém z domů byly původně čtyři byty.