důlní komplex Lehnschafter

Důlní komplex Lehnschafter je souborem propojených uzavřených důlních děl, ve kterých se v  minulých dobách těžilo především stříbro. Jediný zpřístupněný vstup do štoly je umístěný těsně za hranicí intravilánu Mikulova, severně od města. Komplex je složen ze čtyř historických štol zvaných: Lehnschafter, Allerheiligen, Liebefrauen a Kreuzstollen. Každá z nich měla svůj vlastní vstup. Důl, ve kterém se pracovalo prokazatelně od poloviny 16. až do poloviny 19. století, byl zdrojem stříbrných rud a galenitu. Vertikálně je členěný na 12 pater a jeho hloubka přesahuje 200 m. Celková délka všech známých chodeb činí více než 8 km. Podle dochovaných písemných pramenů se v  místě těžilo již od 1. poloviny 16. století, což dokládá i datace 1568 vysekaná na stěně vstupního patra štoly Lehnschafter, několik stovek metrů od vchodu. Toto vročení, které je v  rámci Krušných hor unikátní, bylo vysekáno v  době, kdy již nebyla těžba ve štole pro soustavné zatápění důlní vodou na ekonomické výši. O nejstarší podobě těžby svědčí dochované úseky ražené mlátkem a želízkem, a také rozsáhlé usazeniny sazí, které vznikly jako průvodní stopa tzv. krušení, dobývací techniky využívající žáru pro rozrušení tvrdých hornin. Nejstarší odvodňovací štolou komplexu je zřejmě Liebefrauen, která je uváděna na seznamu dolů již v roce 1530. Ve druhé polovině 16. století však její kapacita přestala dostačovat, ale následné vyřešení odvodnění v  17. století není zcela jasné. V  18. století byly zřízeny další dvě odvodňovací štoly, Allerheiligen s  ústím v  údolí a Kreuzstollen, dědičná štola ražená od roku 1770 po dobu sedmi let ze tří míst najednou a později došlo ke spojení štol Liebefrauen a Kreuzstollen v jeden komplex. Z  těchto štol byly následně raženy rozsáhlé dobývky a po jejich vytěžení byl důl prohlouben o 50 m, čímž vznikl 1. a 2. Františkův horizont, na kterém byly umístěny čerpací stroje. Kvůli vysokým nákladům na čerpání však muselo být v 19. století přikročeno k ražbě další dědičné štoly, která ovšem nebyla nikdy dokončena, protože důl byl roku 1858 uzavřen. Od roku 1987 až dodnes je důl zmáhán a zpřístupňován speleology ze spolku Agricola. Při zmáhacích pracích bylo do dolu položeno několik kilometrů kolejnic a vyvezeno mnoho tun materiálu. V roce 2003 byl vstup štoly Lehnschafter osazen portálem přeneseným z likvidovaného dolu Karolina II. v  Ohníči. Od roku 2009 je důl postupně zpřístupňován veřejnosti.