Zřícenina kostela sv. Bartoloměje stojí v lese na kopci severovýchodně od obce. Původně orientovaná jednolodní stavba s obdélnou lodí, užším pětiboce ukončeným presbytářem a hranolovou věží předstupující před západní průčelí, s obdélnou sakristií při severní straně presbytáře. Kostel patřil později zaniklé vesnici. Zachovány pouze části obvodového zdiva. Spodní partie jsou vyzděny z pravidelných žulových kvádříků, stejně jako nároží presbytáře, jinak zdivo z lomového kamene, bez dochovaných omítek. Podle starší dokumentace byla ve 3 stěnách presbytáře drobnější obdélná okna s hrotitým záklenkem v kamenném ostění, na jižní straně lodi fragment vstupního lomeného portálu. Vnější nároží věže opíraly mohutné opěráky. Interiér presbytáře byl zaklenut křížovou klenbou s meziklenebním žebrem a paprsčitým závěrem, na stěnách dodnes zachovány náběhy klenebních žeber s hladkými hranolovými konzolami a lomené čelní oblouky. V severní stěně presbytáře dochován obdélný kamenný sanktuář. Loď byla plochostropá, přízemí věže a sakristie byly podklenuty valeně. Před jižním vstupním portálem lodi kamenná okrouhlá křtitelnice. Stavební vývoj První písemná zpráva o kostele pochází z roku 1370. Kostel patřil k vesnici, která později zanikla. Stavba byla postavená rámcově někdy ve 2. třetině 14. století. Z prvotní výstavby pochází loď s presbytářem. Presbytář byl sklenutý žebrovou klenbou složenou z obdélného pole, meziklenebního žebra a šestipaprsčitého závěru. K původním prvkům lze zařadit torzo portálu lodi a východního okna presbytáře a sanktuář. Gotická okna lodi zanikla zřejmě při pozdějších úpravách. V roce 1579 měl kostel vyhořet, jak je uvedeno v nápisu na zvonu, který dnes visí v kostele v Běšinech. Věž byla k lodi přistavěna později, jak dokládá dodnes patrná svislá linie (původně tedy spára) východního okraje severní stěny věže. K přístavbě věže mohlo dojít třeba v pozdní gotice nebo renesanci, čemuž by neodporoval tvar ani způsob provedení dochovaného okénka v severní stěně. Rámcově do období baroka patří sakristie, která měla valenou klenbu doplněnou nejspíše výsečemi. Ve společné fázi mohla být předělaná okna lodi. Věž byla asi zvýšená a upravená. Opěráky k věži měly být přistavěny v roce 1767. V roce 1788 se kostel převzal užívat (jeho funkci převzal kostel v Běšinech). V průběhu 19. století bylo zdivo částečně rozebráno na stavební materiál. Některé prvky ze stavby jsou užity ve zdivu sousedních objektů. V 19. století byl jeden náhrobek přenesený ke kostelu v Běšinech. Ještě v době vzniku Soupisu památek (1899) byl podle popisu objekt zachovaný ve větším rozsahu než dnes - autoři zaměřený půdorys a několik architektonických detailů, z výkresů a přiloženého popisu je zřejmé, že v této době byla stavba zachovaná ještě v daleko větším rozsahu (jižní portál lodi měl hrotitý záklenek; nad portálem byla osazena čtvercová deska s reliéfním křížem a obvodovým lemem se čtyřcípými hvězdičkami; interiér lodi osvětlovala 2 okna od J i S; nad vítězným obloukem v té době byl ještě strmý štít zachovaný až do vrcholu, v presbytáři mají zakreslena okna pouze ve stěnách závěru, věž byla lehce obdélného půdorysu, přízemí mělo valenou klenbu a do lodi se otevíralo širokým průchodem, v J, S a Z stěně nakresleno jedno okno, v obou západních nárožích masivní opěrák, v sakristii značený jeden otvor na severu a jeden na východě). Na fotografiích z roku 1978 ještě téměř kompletně zachované okno ve východní stěně presbytáře.